Jelikož domácí záležitosti mají přednost, měl bych se tu rozepsat o groteskní blamáži ministerstva školství a parazitní organizaci CERMAT s elektronickými přihláškami na střední školy. Raději si počkám na demisi ministra Beka, která by měla následovat po tak zjevném projevu neschopnosti – a pokud nenastane, pak už je všechno jedno, o čem má smysl psát? Soustředím se na sumit šéfů Evropské rady, který jednomyslně schválil pomoc Ukrajině. „Máme dohodu! Všech 27 lídrů se dohodlo na dodatečném podpůrném balíčku pro Ukrajinu ve výši 50 miliard eur v rámci rozpočtu EU. To zajišťuje stálé, dlouhodobé a předvídatelné financování Ukrajiny. EU přebírá vedení a odpovědnost při podpoře Ukrajiny; víme, co je v sázce,“ napsal na Twitter šéf Evropské rady Charles Michel. Asi jste to sledovali, ale pokud ne, šlo o to, že pomoc Ukrajině dlouho paralyzoval maďarský autokrat Viktor Orbán, který dlouhodobě hraje proruskou politiku a nedávno připustil veřejné vypuštění signálů, že by se po porážce Ukrajiny mohlo Maďarsko přihlásit o Zakarpatskou Ukrajinu jako náplast – na křivdy Trianonské smlouvy sto let staré. Ať to bylo tak to bylo, ať za to Orbán a Maďarsko získali cokoli, výsledek je ten, ře Evropská rada bez zrušení veta schválila něco, co je v zájmu společenství a celého kontinentu. Nezapomeňme na tento okamžik, je důležitý. Ukazuje se, že pokud jde opravdu o zásadní celoevropskou věc, i 27 států je schopné dojít k výsledku. Naopak, pokud by právo veta bylo zrušeno, jednání by bylo takzvaně jednodušší: čím méně dohadování, tím je to snazší, vůbec nejjednodušší je to na befelplacu v kriminále. Opadlo by napětí, stačila by dohoda dvou tří velkých a malí by museli držet hubu. Že by ji nedrželi, že by držkovali, že by bylo napětí a že by při příští nebo přespříští, ale jednou určitě systém praskl, to už federalisté neřeší, tak daleko nedohlédnou. Takže znovu, sedmadvacítka se rozhodla, rozhodla se správně. Jediná námitka: rozhodnutí by nemělo být představováno jako „pomoc Ukrajině". My nepomáháme Ukrajině. Pomáháme sami sobě, pomáháme Evropě proti agresivnímu vzepětí imperiálního Ruska. Takto by to měla chápat hlavně veřejnost zemí východní a střední Evropy. Do Portugalska určitě Kreml nemíří, ale do Prahy, tam už byl, tam se mu to zalíbilo. A jsou v Praze lidé, kteří by mu k obnově moci rádi pomohli. Takže znovu, dobře se summit rozhodl a hlavně, dobře že jednomyslně. Už se to skoro stalo pravidlem: ně+kdy v rozmezí od půl třetí do půl čtvrté mě Nora vzbudí, abych ji odnesl dolů a nechal ji vyčůrat. Když se to stalo poprvé, byl jsem jaksi z toho rozvrkočen, pak se to dlouho nestalo a když znovu, říkal jsem si, že ji musíme dávat před spaním vyčůrat co nejpozději. No a vidíte, zvykl jsem si. Odnesu ji, samozřejmě nesmím zapomenout vypnout zabezpečovačku, abych netroubil že čůráme (zatím se mi to nestalo) a našel jsem si na dlažkové podlaze v přízemí místo, kudy vede roura topení. Stojím, hřeje mě to do tlapek a koukám na zahradě… jak Nora čůrá? Kdepak, chodí tam a čmuchá a dělá důležitou. Možná ale, že sem tam učůrne, o pejska to člověk nikdy nevím. Pak přijde, vynesu ji nahoru a je klid. Noční odpočinek s fyzkulturní vložkou. |