Vyšetřování a pojem zájmu a nezájmu
Takzvaně drtivou většinou schválila poslanecká sněmovna nesmysl, zvaný vyšetřovací komise pro vyjasnění střelby na Filosofické fakultě UK v Praze. Nápad vzešel od Babišova hnutí ANO ve snaze zpochybnit reputaci policie prostřednictvím znemožnění ministra vnitra Rakušana. K nápadu se tedy přihlásili i poslanci vládních stran. Heslo „je třeba posvítit na temné kouty" zabírá. Přitom věc je jasná od prapočátku. Vyslaní policisté se dotazem ve vrátnici nedopídili skutečnosti, že ve čtvrtém patře se na záchodě vrah chystá postřílet své kamarády. Když začal střílet, v obdivuhodně krátké době byla na místě zásahová jednotka a s nasazením života vraha paralyzovala a dotlačila k sebevraždě. Tohle víme od první chvíle.

Od té doby se bavíme o tom, co by mělo být jinak. Pojďme si tedy zahrát na to, jak by to bylo, kdyby to bylo jinak.
Přicházejí policisté do vrátnice a poptávají se. Vrátná (vrátný) pohlédne na fotku.
„Jo, pan Kozák zrovna přišel a měl dvě tašky. Pěkně těžké. Asi se chystá na vejlet." „Kampak šel?"
„Tady po schodech, nahoru."
Od tohoto bodu je možné napsat v podstatě nekonečné množství scénářů. Pokaždé bychom se dostali do bodu „vrah spustil palbu". Vždycky by někoho trefil. A vždycky by se později ukázalo, že to šlo udělat jinak.

V realitě vrátná (vrátný) nikoho neviděla a policistům neuměla pustit přehrávku (jak daleko dozadu?), aby se dívali na nekonečné chodby a schodiště paláce velkého přes šířku náměstí.
Jakmile se zběsilec dostal se zbraněmi dovnitř, od úmyslu dál vraždit by ho odvrátil jenom zázrak.
Netuším, k jakému závěru dojde vyšetřovací komise. Že se k ní přihlásili i vládní poslanci je dobře. Praktický důsledek nebude žádný.
Nicméně jednu otázku bych taky rád položil. Je rázu obecného a týká se i jiných případů maniakálního řádění.

Maniak se čerstvě nevylíhl z vejce. Žil mezi námi, v rodině, měl přátele a známé. To si opravdu nikdo ničeho nevšiml? Já sám držím dvě legální zbraně. Moje žena o nich samozřejmě ví a má k nim přístup do trezoru. Asi by se hodně divila, kdybych si koupil tlumič. A nakoupil ještě šest dalších hlavní. Nedovedu si představit, že by se sebrala a běžela mě oznámit policii. Ale zcela jistě by se ptala. Pak už by se daly napsat různé scénáře. Ale ten zájem / nezájem okolí je rozhodně temné místo, na které by se objasňovací pokusy měly taky zaměřit. Proto, aby se apelovalo na veřejnost, že nezájem v podobných případech není v jejím zájmu.

Koukej zmizet!

Jdeme po poledni za našimi humny, Gari jako první, jak jinak, Nora šlape za mnou. Najednou vidím zajíce. Hup a byl pryč. Dobře činíš, chlapče, pochválil jsem ho v duchu.

Dojdeme na křižovatku cest a koukám, ten zajíc se tam zase metelí. Uviděl mě a mazal pryč. Dobře činíš, chlapče, pochválil jsem ho v duchu. Jenže on se zastavil a utíkal zpátky ke mně. Možná se mě chtěl zeptat, kolik je hodin.
Koukej zmizet! houkl jsem na něho. Šli jsme dál. Kdyby se mě Gari zeptala, nebyl tady docela náhodou nějaký zajíc, odpověděl bych jí: Nebyl. Proč se ptáš?
Ale nezeptala se.