Z husté dvojky se vylíhla hustá jednička
Kde jsou ty časy, kdy se do boje pustila „hustá dvojka" sociální demokracie v sestavě Jana Maláčová a Matěj Stropnický. Tehdy, bylo před volbami 2021, se prokázalo, že ne vždycky platí zásada „to je blbý, to se bude líbit". Hustá dvojka a celá sociální demokracie se propadly do vegetativního stavu. V něm se čerstvě konal sjezd a na něm Jana Maláčová ve volbách na předsednickou funkci poměrem 101 hlasů ku 33 zamázla Jiřího Dientsbiera. Místopředsedou se stal praporečník putinismu Lubomír Zaorálek, osvědčený v bojích o radar v Brdech a nyní činný na dvou frontách, ukrajinské i blízkovýchodní, na jedné hájí barvy Ruska, na druhé Íránu a jeho gangsterských bojůvek.

Co s tím?
Měli jsme silnou sociální demokracii. Chřadla až uchřadla, a nemohl za to jenom Miloš Zeman, jakkoli na chřadnutí měl významný podíl. Všechny politické strany totiž převzaly sociálnědemokratický program rozdávání ze státního. Nejlépe si v tomto ohledu vede ANO, které se fakticky stalo českou sociální demokracií. Ale pozor, je tu velké „ale". Klasická sociální demokracie měla kromě rozhazování peněz (i za hranice ekonomického rámce) ještě „hodnotovou politiku": balík lidských práv, který se časem rozrostl do obludnosti. V tomhle opravdu ANO nejede, a nejede v tom ani Jana Maláčová a proto tak snadno a přesvědčivě zamázla Jiřího Dienstbiera, který je klasický socdemák západního střihu z doby před radikalizací západní levice.

Co bude teď Jana Maláčová dělat?
Momentálně má tato hustá jednička heslo „sjednocení levice" a kouká při tom po Kateřině Konečné.
Jenže ono je to asi jako kdyby někdo jel po prdeli po schodech a křičel na nabušeného šampiona, co bere schody po dvou stupních nahoru, že se musí spojit. Kateřina Konečná by mohla mít perverzní potěšení, kdyby znovu spolkla sociální demokracii. Naopak, Jana Maláčová má historickou šanci stát se Zdeňkem Fierlingerem v sukních. Rozdíl by ale byl v tom, že Fierlinger svoji stranu zradil a hodil do chřtánu komunistům, zatímco byla ve veřejnosti silná a respektovaná a kdyby komunistický puč neznemožnil svobodné volby, měla by šanci na významné umístění. Pokud Maláčová přepíše stranu na komunisty, historie to sice zaznamená, ale jen hodně podrobná historie…

Osobně si ale myslím (a přeji si), že k tomu nedojde. Maláčová je přece jen sociální demokratka, kdežto Kateřina Konečná je exponent toho nejhoršího, co na evropské scéně je, totiž imperiální Rusko, expandující do světa podporou nacionalistických blouznivců. Snad ještě nějaké fyzikální zákony o politické odpudivosti fungují.

Taky se bojím

Potkali jsme na procházce koně. Tedy, jezdce na koni, ne snad, že by si kůň vyšlápl o své vůli. Gari ho obešla velkým obloukem, Nora ale zůstala jako přimrazená a hrůzou cvakala zuby.

Já se taky bojím koně. Byla by to zajímavá anketa zjistit, kdo se vůbec nebojí koně, pokud to není koňák anebo člověk výcvikem s koňmi obeznámenými (znám koňáka a ten se nebojí a lehce koněm pohrdá a říká „kůň je kráva"). Bojím se koně. Ale zuby necvakám.

Noro, proč si ze mě nevezmeš příklad aspoň v tomto případě?