Pět let od začátku covidu

Tak se to aspoň v neděli všude psalo, a je úplně jedno, jestli tomu věříme nebo ne. Faktem zůstává, že covid zasáhl celý svět, byl silně nakažlivý a umíralo se na něj za mimořádně trýznivých okolností. Čísla jsou různá, twitterový UI vyhledávač Grok mi napovídá 44 tisíc lidí. Je třeba na ně vzpomínat s úctou a lítostí nad tím, že mnozí z nich by tu byli i po těch letech s námi.

Ztráta tak ohromného množství lidí je tragédie. V úvahu ale musíme brát i další následky. Pandemie a vše, co se kolem ní dělo, vyvolala trvalé ekonomické škody. V první řadě je to inflace. Třicetiprocentní zchudnutí je důsledek covidu. Horší je ale podle mě to, o čem jsem psal v dubnu 2022 v článku Covid zplodil bestii. Napsal jsem v něm:

Z moře se vydrápala na břeh Godzilla, bestie jménem obyvatelstvo, vyžadující pomoc. Napříště bude vymáhat kompenzace za cokoli, co budoucnost přinese, a nebude toho málo: přestali jsme být tržní ekonomikou, vrací se socialistické příkaznictví a s ním chaos, nedostatek, korupce a úpadek. Bestie má tu vlastnost, že nikdy nebude spokojená, nikdy si neřekne, ten stát je ale hodnej a vedou ho rozumní lidé, teď jsme dostali přidáno tak, jak si zasloužíme a máme se dobře. Tohle se nikdy nestane. Jinak se ale stane všechno, co si ve zlých snech dokážete představit.

Teď v lednu 2025 bych na tom neměnil ani puntík. Jsou i další následky. Už v průběhu krize si kde kdo ohříval politickou polívčičku, ať to byly malé jako velké strany (vládu vedl tehdy Babiš a Fialova „demokratická opozice" dělala všechno pro to, aby se vládě nic nedařilo – moc práce jí to nedalo, protože vláda byla bezradná a chovala se chaoticky). Z tahanic kolem covidu vzešla taky „dezolátní scéna", chytla se příležitosti zatloukat klíny rozvratu a následně na to navázala, když Putin přepadl Ukrajinu a také v tom pokračuje dosud.

Inflace časem přebolí, Godzilla v podobě dotačního socialistického státu zůstane a důvěra se nevrátí.

Podtrženo, sečteno – čert nám byl ten covid dlužen. Poučili jsme se? Víme co dělat, když (až) přijde další nečekaná krize, zčistajasna, a zastihne nás bez zkušeností?

Na nečekanou hrozbu se moc dobře připravit nedá, ale pomohla by pokora a vážnost přístupu. Platí to obecně, nejen pro covid.

Máme u domu terasu, dřevěnou. Vždycky jsme měli terasu. Terasa je starší než Nora (samozřejmě než Gari taky). Bavme se ale o Noře.

Běhá po terase jistě několikrát denně. Zažila ji ve všech čtyřech ročních obdobích. Zažila zasněženou terasu čtrnáctkrát od roku 2011, kdy jsme ji získali. Nikdy žádné zádrhele, až teď…

Ochotně jde ven na zahradu přes zasněženou terasu, ale zpátky jít nechce. Musel jsem jí připravit poněkud kostrbatou boční cestu. Že snad uklouzla a upadla? Stát se to mohlo, stařenka už má vratké nožičky, ale ve sněhu žádné stopy nebyly. Prostě, je to tak.
Večer bylo náledí a obávám se, že zítra budu mít co psát o klouzání.