Maláčová utekla hrobníkovi z lopaty
Pohyby sociálních demokratů po politické scéně sledují jen pozorovatelé vyzbrojení zvětšovacím sklem. Ani Janě Maláčové se nepodařilo zvrátit situaci, kdy opoziční ANO se sociálnědemokratickým programem „pomáháme lidem" se chystá nahradit koalici SPOLU se sociálnědemokratickým programem „nenecháme nikoho padnout". Soupeření je to urputné a miniaturní sociální demokracie nemůže najít škvíru, kam se vecpat. SOCDEM chce řešit zejména tři věci – extrémně drahé bydlení, potraviny a energie. Chceme snížit věk odchodu do důchodu na 65 let a také zabránit tomu, aby tato vláda umožnila rozdávat výpovědi bez udání důvodů, sdělila Maláčová televizi CNN Prima News. Což je program všech – s tou výhradou, že SPOLU zvýšila v budoucnu věk odchodu do důchodu s ohledem na udržitelnost systému, nikoli snad, nedejbože, s ohledem na pravicové zaměření.

Maláčová se k prioritám programu přihlásila v souvislosti s definitivním rozhodnutím nevlézt Kateřině Konečné a Vidlákovi Sterzikovi do chomoutu s názvem Stačilo!. Konečná už vyhrožuje, že její program vás bude bolet a bude vás mrzet, jak pohrozila taktéž na CNN Prima News. No a Sterzik pak už otevřeně říká, že si vezmou zemi zpátky.

U toho nechce Maláčová asistovat. Podobně se vyjádřil i komunistický exposlanec Jiří Dolejš, svého času pokládaný za rozumnější hlavu této strany. V rozhovoru pro SeznamZprávy vyjádřil politování, že chybí silná levicová strana a že spojení se sociální demokracií by dávalo smysl. Pro něho ale Stačilo! není levicový subjekt, nýbrž nástroj na získání protestních voličů.

V tom má jistě pravdu.

Co z toho plyne pro SOCDEM a Maláčovou? Nic nového. Konečná zjevně doufá, že se přitulí vítěznému Babišovi pod křídlo a přinutí ho stočit kurz na kremelskou stranu. Jisté to zdaleka není. Spolčení se Stačilo! by ale na SOCDEM zanechalo trvalé skvrny – a to je zcela jisté.

Zvěd z tvrze Oswego

Po obědě jsem si udělal kafe a dva suchary namázl medem. Drobet jsem se o med zapatlal, šel jsem tedy si je umýt. Když jsem se vrátil, na kuchyňské lince (dřív se říkalo kredenc) byl suchar jen jeden. Podíval jsem se do obýváku. Nora spala na křesílku, Gari stála vedle toho svého a tvářila se nenápadně.
Namázl jsem si rezervní suchar a už jsem se neupatlal.

Večer jsem strčil krajíc do topinkovače a připravil si máslo a otevřenou krabičku s paštikou. Sedl jsem si ke stolu a začetl se do Twitteru. Najednou mé stopařské ucho slyší šramot. Vystartoval jsem a zachytil Gari u kredence s krabičkou paštiky mezi tlapkami. Podruhé to indiánskému zvědovi nevyšlo!