Je to půlminutové video, viděl jsem ho na Twiteru. Je to časosběrný záznam toho, jak v průběhu dvou dnů v Holandsku vyřešili tunel pod dálnicí. Po té dálnici jezdí auta, pak přestanou, stroje a lid úžasně makají, dálnici přeruší a do díry nasunou betonový blok tunelu, obnoví vozovku a po dálnici se zase jezdí. Možná je to trochu podfuk a trvalo to možná déle než dva dny, ale určitě ne moc dlouho, protože v popředí vidíme keřík, pořád stejný. Být to u nás, tak uvidíme holé větve, lístečky, listy, zelené pak žluté a zase holé větve… Do Prahy jezdím přes Lahovice a Chuchli po Strakonické. Naši makáči dělají něco jako chodník půl roku? Možná rok? Kousek dál se ryjou v Mostu inteligence. Rok? Druhý rok? Holanďany obdivuju a přeju jim to. Nebrání mi to být naštvaný, že to u nás absolutně není možné. Nepochybně by to možné bylo, uvedu jiný příklad: 30. září v 6 ráno se začal vyměňovat korpus železničního mostu v Praze na Výtoni a v noci 2. října byl obnoven provoz. Nestalo se to za Fialy nebo za Babiše ani za Nečase, nestalo se to za Zemana ani Klause ani Havla, ani Husáka. Stalo se to za Františka Josefa I. v roce 1900, tedy před 124 lety. A to mi pije krev. Někde přece musí být příčina toho, že se vytratila schopnost pracovat. Lidi ani nezblbli ani nezlenivěli a mají k disposici nesrovnatelně výkonnější techniku, než jakou měli pradědové v roce 1900. Proč je nutné stavět chodník půl roku, možná rok? Když stojím před podobnou záhadou, slýchávám mantru „není legislativa". Proč ji tedy nezmění? Nemohou, musí řešit, že Andrej Babiš v soukromém mailu nazval ministra zahraničí zmrdem. Je to i věc vlády. Ta ale teď řeší průběh voleb v Rusku a velké starosti tyto volby dělají ministru Ivanu Bartošovi. Čekal bych spíš starost o stavební zákon a digitalizaci už má na realizaci tři měsíce. Jistě se dozvíme, proč to nebylo možné stihnout, dílčí vysvětlení už nám předložil.
Kdyby aspoň byla naděje v opozici, ale její předseda místo aby tlačil na racionalitu a výkon shání kompro a ani ho nedovede pořádně mail rozeslat, takže ho pošle práskačovi, který s ním poběží do novin. Na procházkách potkáváme pejsky různého plemene a různé povahy. Vposledku je to milá veselá fenečka, celá nápadná s nápadným bílým flekem na frňáku. Vždycky má radost, když moje holky potká, ale k bližšímu seznámení nedošlo, protože kolem nich rotuje příliš rychle. Má sáhodlouhé jméno, to její plemeno: kavalír King Charles španěl. Přízvisko španěl napovídá že má cosi společného s kokrem, ale pan majitel mě ujistil, že to tak není. Je to pes určený k chovu v bytě, čtu v odborném textu. Píší zde i o povalování na gauči. Podle mých zkušeností s tímto jedincem si ale myslím, že pro něho je vhodnější zařízení než gauč spíš centrifuga. |