Ústavní soud jako hlas rozumu
Ústavní soud (ÚS) zrušil rozsudek nad Ladislavem Vrabelem, jenž dostal peněžitý trest za tvrzení o plánovaném českém jaderném útoku na Rusko. V nálezu zdůraznil „kardinální význam svobody projevu“, sděluje nám Česká tisková kancelář. Chvála bohu, skončil tím nesmysl, který se táhl od listopadu 2022, kdy okrajový aktivista Ladislav Vrabel pustil do sociálních sítí idiotskou fám o české vládě plánující jaderně zaútočit na Rusko jadernými zbraněmi. Místo aby následovalo kroucení hlavou a ťukání na čelo, Vrábela sebrala policie a tím se spustila naprosto hloupá tahanice kolem „svobody slova". U obvodního soudu pro Prahu 1 dostal Vrabel podmínku, odvolal se, už v roce 2024 se vyjádřil Ústavní soud a vrátil kauzu na Prahu 1. „Opravdová demokracie musí šíření takových projevů a podobných nesmyslů ustát, aniž by sahala do trestního zákoníku. K tomu trestný čin šíření poplašné zprávy opravdu neslouží,“ řekl k tomu soudce zpravodaj Tomáš Langášek. Případ se tedy vrací na Prahu 1.

Vrabelova kauza je typický příklad toho, jak se z naprostého nýmanda a okrajové figury stane objekt veřejného zájmu. Ten člověk je hodný maximálně politování. Policie ho honí kvůli dotačnímu podvodu, vymáhá se z něho třímiliónový dluh, správu nad jeho majetkem má insolvenční správce. Slovo dezolát je jako by na něho ušité. Kéž by toto rozhodnutí Ústavního soudu bylo směrodatné pro budoucnost, aby nedocházelo k hloupostem, jako je kriminalizace Martiny Bednářové: její kauza ale jde jiným směrem, také proběhl soudní ping pong, až míček doskákal k Nejvyššímu soudu, který loni v prosinci zrušil osvobozující rozsudek Městského soudu v Praze. Teď bude na Obvodním soudu pro Prahu 6, aby se s míněním Ústavního soudu ve Vrabelově kauze porovnal.

Doba je hysterická, média hlavního proudu ztrácejí vliv, z autorit se staly figurky. Čím více budeme „bojovat proti dezinformacím" a čím víc „ochranných institucí" vznikne, tím více napětí poroste. Východisko je pouze v rozumné správě státu, aby stát dělal co má, aby dovedl spočítat, kolik dětí půjde za dva roky do školy, aby stavba linky metra netrvala dvacet let. Právě takové věci dělají násobně větší škodu než bláboly okrajových zoufalců, jako je pan Vrabel.

Jednání Trump Putin
Ve vypjaté době bude telefonát mezi Bílým domem a Kremlem provázen rozčilením, a rozčilenému nelze jeho stav vymluvit. Klidnější povaha bude sledovat vývoj a trendy. Začalo se jednat a jednání předpokládá vstřícnost, jinak by k němu nemohlo dojít. Hrozí nebezpečí Mnichova a Jalty? Jistě, ale musí být dva k tanci tanga. Koalice ochotných od Kanady přes evropské státy po Turecko a Austrálii hrají roli „zlého policajta" a to je z mnoha ohledů velmi dobré pro přítomnou chvíli i budoucnost. Může se dokonce stát, že Trumpovo třeštění a Putinova tatarská zavilost v Evropě „probudí spícího obra". Němci se v úterý odhodlali vrátit se k jejich národnímu sportu, ke zbrojení. Pro uchlácholení pokrokové veřejnosti ujišťují, že tanky z Rheinmetallu budou poháněny větrníky a hilzny nábojů jejich kanónů budou z recyklovaného papíru, ale to je jen pohádka na dobrou noc. Zazvonil zvonec a zelenému flámu je konec.

A jak to dopadne na Ukrajině? Žádná strana plně nedosáhne svého cíle, zůstane zaděláno na další konflikt. Aby k němu nedošlo, o to se musí postarat probuzený obr.

Pokud ale se opravdu probudí a z trpaslíka se skutečně stane obrem.

Pojď už domů…

Už se to stalo podruhé, ne-li potřetí a budu s tím muset něco dělat. Jsme hluboko v lese, máme to půl hodiny, možná trochu víc domů. Norinka přijde a tře se mi tváří o nohu. Rozumíme si. Tohle dělá, například když prší. Znamená to: prší, udělej s tím něco, ty přece můžeš všechno. Teď to znamená: bolí mě nožičky, buďme už doma… Nemůžeme být hned doma, Norinko, musíme tam dojít i po bolavých nožičkách. Ale zítra, zítra to bude lepší. Půjdeme na kratší procházku.