V září 2022 výbuchy trvale poškodily plynovody Nord Stream. Dohadů bylo mnoho, konkrétnímu faktu se začal podobat německý zatykač na prchajícího ukrajinského potapěče… zveřejněno ve středu 14. srpna. O den později prestižní americký list Wall Street Journal přinesl skutečnou novinářskou bombu pod titulkem, jaký bychom čekali v bulváru. Opilecký večírek na najaté jachtě, skutečný příběh sabotáže plynovodu Nord Stream. List s odvoláním na obvyklé „nejmenované zdroje" (oni vědí všechno, tihle nejmenovaní zdrojové) popisuje pijatiku šesti „ukrajinských vojenských představitelů a podnikatelů". V atmosféře nadšení nad tehdejšími ukrajinskými úspěchy na bojišti dostali nápad zničit Nord Stream. Přistoupili k realizaci, původně snad s vědomím Zelenského. Přípravy neušly pozornosti západních rozvědek. Pokusily se akci znemožnit, ale jela svou cestou dál a dopadla, jak dopadla. Žádné důkazy neexistují, před soud nepůjde pravděpodobně nikdo. Tolik WSJ. Co si to tom myslet? Na první dobrou podotkneme, že se story shoduje se základní úvahou dva roky starou. Zničení Nord Streamu definitivně ukončilo pokušení Německa dosáhnout nějakého urovnání mnichovského stylu s Ruskem s vidinou obnovy dodávek ruského plynu. Není roury, nemůže být plynu, parafrázujme výrok soudruha Stalina. Kde je zájem, tam je vůle čin provést, jistě jsem nebyl jediný, koho to v záři před dvěma lety napadlo. Pokud je historka WSJ reálná, skutečnost je temnější než jsme si představovali. Stačí jeden ožralý večírek a hrstka odhodlaných lidí, ploutve a kapitál ve výši ceny luxusního automobilu, a vykoná se sabotáž s kontinentálním dopadem. Což vede k základní otázce: kolik takových plynovodů a ropovodů a optických kabelů a všelijakých kabelů a vedení je nataháno po mořském dnu? Když stačí ploutve, pytel semtexu a kapitál v objemu šesti míčů, co asi teď táhne hlavou chlapcům z Hamásu, o čem přemýšlejí hoši z Hizballáhu, o čem debatují předáci Hútijů, jistě ne při skleničce tvrdého, protože muslim nepije? Historka Wall Stret Journal nám připomíná, jak křehké je naše bezpečí a že nepotřebujeme žádného Putina a jeho atomové bomby, abychom se ocitli až po uši v problému. A co horšího, obrany proti tomu není. Stalo se to na den přesně po šesti letech, v horším provedení. Před šesti lety mě napadl sršeň, podnikl tři útoky a při každém mi dal žihadlo. Dnes šla s pejsky Ljuba a napadla ji celá letka. Poštípala ji do hlavy, sama neví, kolik žihadel dostala. Cestou domů zavolala pohotovost. Služba s ní byla v kontaktu, zatímco sanitka přijížděla. Ljuba postupně otékala, ztrácela schopnost mluvit. Doslova v poledních silách dorazila domů a tam ji pak našla na zemi Anna a vzápětí přijela sanitka. Stalo se po dlouhé době, že jsem ráno nešel s pejsky já… nemá cenu si to vyčítat, prostě to tak čert spískal. Asi by mě taky sršni poštípali, ale v nádechem temného humoru podotknu, že by se mi nezamotali do vlasů, jako se to stalo Ljubě. Takže adrenalin, kapačky, antialergika. Na kolenou děkuju, jaké máme zdravotnictví! Nechci ani pomyslet, jak by to dopadlo, kdyby sanitka nepřijela včas.
|