Fiasko proroka Phila
Včera, tedy 2. února, definitivně skončily Vánoce. Svátek má název Hromnice a to už jsme doma – všichni víme, že Na Hromnice o hodinu více. V ten den skončilo šestinedělí Bohorodičky, takový je původ onoho svátku. U nás se nijak zvlášť neslaví a popularitu mu až film Na Hromnice o den více, fantaskní komedie s Bill Murrayem v hlavní roli. Aktuálně ho nabízejí na Netflixu, máte-li Netflix a film jste neviděli, skoukněte ho „dřív než to zakážou", je to velice milá podívaná. Zápletka se točí kolem tradice udržované od roku 1887 v pensylvánském městě Punxsutawney , na americké poměry je to tradice sáááhodlouhá. Chovají tam sviště jménem Phil a ten ráno vyleze z nory a pokud uvidí stín, bude následovat další převaha zimy, pokud nikoli,přijde brzy jaro. Letos to dopadlo tak, že Phil stín neviděl, tudíž že jaro je za dveřmi, přinejmenším v Pensylvánii. U nás ale Phila nepotřebujeme, abychom došli ke stejnému závěru, že je jaro na dosah. Dnes jsem byl pejskům koupit granule v obchoďáku a tam v oddělení zahrada – zvířata už mají velikonoční dekorace s vajíčky a zajíčky.

Phil tedy věští. Vědci zjistili, že jeho věštby se naplní ze 40%. Znamená to, že se v 60% sekne. Jelikož volba je binární, zima – jaro, je snadné otočit znaménka. Když Phil řekne „jaro", ne abyste dávali prošívanou bundu a vlněnou čepici do skříně, třebaže vám v tom bylo dneska horko. Jsem v pokušení aplikovat „metodu Phil" i na politické poměry a zde vládnoucí prognózy. Byla by to marná snaha. Politické poměry jsou natolik komplexní, že se binárnosti nekonečně vzdalují. Musíme se tedy spolehnout na zkušenost, bez opory ve statistice: dopadne to jako vždycky, to znamená jinak, než jsme předpokládali. Na Hromnice, před nimi i po nich. Přčeji klidný víkend bez rozčilujících prognóz.

Půl čtvrtá udeřila

Už se to skoro stalo pravidlem: někdy v rozmezí od půl třetí do půl čtvrté mě Nora vzbudí, abych ji odnesl dolů a nechal ji vyčůrat. Když se to stalo poprvé, byl jsem jaksi z toho rozvrkočen, pak se to dlouho nestalo a když znovu, říkal jsem si, že ji musíme dávat před spaním vyčůrat co nejpozději. No a vidíte, zvykl jsem si. Odnesu ji, samozřejmě nesmím zapomenout vypnout zabezpečovačku, abych netroubil že čůráme (zatím se mi to nestalo) a našel jsem si na dlažkové podlaze v přízemí místo, kudy vede roura topení. Stojím, hřeje mě to do tlapek a koukám na zahradě… jak Nora čůrá? Kdepak, chodí tam a čmuchá a dělá důležitou. Možná ale, že sem tam učůrne, o pejska to člověk nikdy nevím.

Pak přijde, vynesu ji nahoru a je klid. Noční odpočinek s fyzkulturní vložkou.