Na stole zase jeden casus belli
Kolem takzvané reformy penzí se odehrála zbytečná válka, která prohloubila příkopy a nepřinesla žádný užitek. Současných důchodců (= voličů Babiše) se netýká, ale Babišovi dodala argument k posílení u svých voličů (= důchodců). Nepoučitelná vláda Petra Fialy je ale v tomto ohledu neposedná. Fiala má zřejmě vrozený sklon dělat sebevražedné činy a odůvodňuje je tím, že je slíbil: takto vznikl nesmysl se zrušením superhrubé mzdy, které připravilo státní kasu o 100 mld ročně. To Fiala stačil vykonat ještě když byl v opozici. Teď je na světě další Černý Petr, korespondenční volba pro občany v zahraničí. Naprosto evidentně jde o to získat pár desítek tisíc hlasů navíc. Mirek Dušín z Rychlých šípů by asi řekl, že je nečestné a nesportovní měnit pravidla voleb v aktuálním volebním období, tím hůř, když ta změna jde vládním stranám na ruku. Od Mirka Dušína a Rychlých šípů se Fiala a jeho vláda liší v mnoha ohledech, zejména pak v úspěšnosti počínání.

Se svou stoosmičkou respektive stodevítkou může opravdu vykonat lecjaké skutky, bohužel mezi ně nepatří stavební zákon, modernizace školství (hrozí jeho ideologizace v intencích progresivismu, tedy opak skutečné modernizace), zpružnění pracovního práva. Na řadě je korespondenční volba v zmrzačené podobě: stojí to za to?

Když leje

Jako že dneska, tedy v úterý, lilo pořádně. Proběhlo to klasicky. Ráno jsem otevřel dveře a Gari s Norou jen vystrčily nos. Do toho nejdem, prohlásily obě. Ale jdete, oponoval jsem. A šly.

Naštěstí nepršelo zas tak moc strašně. To se pozná podle toho, že se ke mně Nora přilepí a jde bokem proti noze a kouká na mě, abych s tím něco co nejrychleji udělal, že je to pořádná otrava a já že přece můžu všechno.
K tomu tedy nedošlo, po chvilce zdráhání se rozběhly a procházka pokračovala podle zavedených pravidel. Po návratu se jedna druhou suší jazykem, i to je součást rituálu. Gari vždycky zkouší, jestli nezapomenu ručníkem vyfrotýrovat nějakou nohu.
Nezapomenu, potvoro jedna.