Chápu, je to zmatený titulek možná zmatené glosy. Dvě narážky v jednom titulku, to je fakt moc, kdo se v tom má vyznat. Sešla se narážka na Forsythův román o fiktivním atentátu na Churchilla a na výtvarné dílo Davida Černého, instalované o víkendu v centru Prahy. Kolem instalace Černého díla byla kontroverze, psal jsem o ní na Psu zde. Stručně shrnu – na fasádu obchodního domu Máj majitel objednal a oba žijící architekti právě rekonstruované budovy schválili od Davida Černého plastiku: jsou to dvě stíhačky spitfire s motýlími křídly. Na Černého dílo se sesypali lidé toho typu, jak jim říkal můj tatínek „suchoprdi". Umění musí být součástí nšeho života, soudruzi, ale musí být uměřené, a zde hrozí nebezpečí, že by mohlo i vyvolat zájem kolemjdoucích (i to byl argument). Dílo reprezentuje rozpínavost a drzost soukromého sektoru, který si privatizuje veřejný prostor, bez skrupulí útočí na smysly, aby získal pozornost, potažmo výhody, soudí renomovaný arbiter v oboru uměleckosti Josef Chuchma. Původně tedy byl projekt určen pro budovu NATO v Bruselu, nejspíš proto, aby bez skrupulí útočil na smysly a získal pro NATO výhody, každopádně „byl přijat a podpořen řadou osobností, jako byli a jsou např. Karel Schwarzenberg, Petr Pavel, Sir Stuart Peach a vedení NATO," vysvětluje sám David Černý v Echo 24 . To je ale vedlejší, ať už je na obchoďáku nebo sídle NATO, přes odpor suchoprdů toho typu, kteří bránili vzniku Tančícího domu (neúspěšně, naštěstí) a Kaplického Blobu na Letné (úspěšně, naneštěstí), je v centru hlavního města instalováno cosi, co se vymyká běžným normám, dráždí, provokuje. Tyto atributy bývají přisuzovány umění, ať si o tom Josef Chuchma myslí cokoli.
Je to samozřejmě všechno sporné a je velmi možné ba pravděpodobné, že suchoprdi dříve či později zvítězí a produkt soukromého sektoru z fasády sundají, za potlesku Josefa Chuchmy i té úřednice, která v televizi Davida Černého poslala do prdele. Je to možné, jisté to není. Nora musí jít ven těsně než se jde spát, co je to platné, stáří má své požadavky. Včera jsem se vypravil s oběma pejsky na večerní – krátkou – procházku. Zamířil jsem k lesu, kde říkáme V cípu. Nora i Gari se zastavily u vrat do areálu někdejšího prasečáku. Podivil jsem se. Snažil jsem se je popohnat, nedaly si ale říct a postávaly ve vratech.
|