Teď už nezbývá než se tomu smát
Nejdřív si ministr Marian Jurečka usmyslí, že momentálně nejpalčivější sociální případ je manželka prezidenta republiky. Navrhne jí tedy systematizované místo s platem sto litrů měsíčně. Prezident republiky včas zareaguje. Aby z ministra Jurečky neudělal úplného vola, navrhne řešení, že tu apanáž manželce zatáhne ze svého. Sotva rozruch utichne, ministerský předseda Petr Fiala musí obhajovat další nápad Jurečkova ministerstva: politici si zvednou platy o 13 procent, což u poslanců a senátorů udělá 14 tisíc měsíčně navíc. Obhajoba? Že by jeho samotného nic takového nenapadlo. Vždyť ještě v srpnu si stěžoval, že na zvyšování platů nejsou v rozpočtu peníze. Rozhodl o tom podle Fialy Ústavní soud, a přestože je rozhodování o vlastním platu nemorální, nedá se nic dělat. Co řekne Ústavní soud, to musíme se skřípěním zubů vykonat. Tak to vyzní z jeho vystoupení v televizi.

Jenže pak se ukáže, že Fiala je ve srovnání s průměrným platem třetí nejlíp placený premiér v EU hned po Orbánovi a Finovi, to zaprvé, a že Ústavní soud výslovně Fialovu výmluvu popírá, tudíž že Fiala lže. Pokud nelže, tak mu zase něco nakecali a bohužel nemá komu zatelefonovat, aby ho vyhodil.

S tím nastupuje Fialova vláda do posledního roku, který nám zbývá do voleb.

Dodat se k tomu dá jen málo. Je to potvrzení dlouholeté zkušenosti, že když je nějaká struktura v rozkladu, nemůže dělat nic jiného než chyby. Dokázat tezi na „tvrdých datech" nemohu, nicméně počínání Fialovy vlády ji bohatě dokumentuje.

No a jak je to s těmi platy politiků?

V ideálním světě, který nikde není a nikdy nenastane, platy politiků by měly být vázány na výkon. Rozvíjí se ekonomika, vzkvétá kultura, sportovci nosí zlato, rodí se děti, ptáčkové zpívají nad rozkvetlými loukami? Zvedněte si platy o dvacet procent. Je to ale tak, jak to je?

Jděte od válu.

Tak jednoduché to je. S tou výhradou, že alternativa, kdo by měl k válu přijít, je ještě horší, a třetí cesta, navrhovaná mesiáši, jako je Mikuláš Peksa, ještě horší. Mimochodem, Peksa odhadl, že Progresivní Česko dostane v příštích volbách dvacet procent.

Komedie nekončí, ještě se nasmějeme.

Problémy staré paní

Nora je nepopiratelně stará paní. Třináct let je u pointra docela vysoký věk. Má právo na svoji pravidelnost. Tři procházky, jedna ráno, druhá ve dvě, třetí v pět a kpo půl desáté vyčůrat a spát.

No jo, ale den se krátí a začíná být tma. Stará paní blbě vidí. Když je šero, nedejbože tma, nechce na obvyklou trasu, která začíná lesíkem zvaným Cíp. Co s tím?

Záhy nastane sezóna svítících obojků, třeba vnesou do problému nvé světlo.