Co udělá Evropu silnou
Představte si, že by někdy v době na přelomu 19. a 20. století někdo přišel a začal dumat nad otázkou, jak udělat Evropu silnou. Nejspíš by na něho zavolali pradědečka pozdějšího psychiatra Chocholouška z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje. Evropané ovládali (a patřičně vysávali) svět, posouvali hranice poznání, rozvíjeli průmysl, vznikaly i sociální programy, zárodek budoucího principu sociálního státu. Otázka síly nebo slabosti Evropy by nikoho nenapadla.

Myslel jsem na to při poslechu rozhovoru Marie Bastlové ze Seznamu Zpráv s europoslancem Alexandrem Vondrou v pořadu Ptám se já. Podotknu, že Alexandr Vondra je dnes pokrokovými novináři pokládán za Trumpova a tím pádem Putinova poskoka a moc nechybí, aby ho postihl osud Zrádce národa v Chotěboři z povídky Jaroslava Haška. Dospělo to tak daleko (hluboko na dno) že ho Jindřich Šídlo ve svém pořadu Šťastné pondělí zařadil do společenství s komunistkou Kateřinou Konečnou a Tomášem Vandasem (soud jeho partaj rozpustil) . Paní Bastlová si tedy pana Vondru pozvala, aby ukázala, že je to pitomec, který dělá všechno pro to, aby Evropa byla slabá.

Dvojkolejnost pohledu obou účastníků rozhovoru byla očividná. Paní Bastlová hájí tezi, že Evropu udělá silnou upevnění rozhodovacích procesů a za hlavní překážku vidí zrušení zbytků práva veta členských států Unie. Alexandr Vondra oponoval a hájil tezi, že Evropa bude silná ekonomickým výkonem a obrannou kapacitou. Málo ale zdůrazňoval podstatu věci: silné musí být jednotlivé státy. Dokud si evropské státy nechají líbit blokádu Rudého moře jakýmisi Húsíi nastrčenými Íránem, pak se o síle Evropy nemá cenu bavit a byla by k smíchu, i kdyby paní von der Leyen měla sedmadvacet států na povel jako smečku pejsků v cirkuse.

Což by se jí docela jistě líbilo, jinak neprosadí Green Deal, od tohoto týdne nabízený v novém balení se stejnými dopady… na slabost Evropy.

Je to blbý

Ljuba i já jsme chytili vira. Nejspíš jeden od druhého, na výsledku to nemá vliv. Co je to platné, s pejsky se chodit musí. Chodím s nimi já, holt já jsem člověk píšící a z mého psaní nepoznáte, že chrchlám a sípu. Jenže Ljuba se holt živí tím, že nesípá a nechrchlá. Musíme to nějak přečkat. Zatím se to vždycky povedlo, i když, chvála bohu, zas tak moc často nás tyhle věci nepostihují.