Maličkost, která nepotěší
Objednal jsem si po internetu antikvární knížku. Číst ji nehodlám, četl jsem ji, když mi bylo deset a chci ji tedy mít jako maličkost, která potěší. Už na webové stránce antikvariátu jsem postřehl výzvu směrovanou na Slovensko, ale moc jsem si toho nevšímal, co je mi do Slovenska, že (zaplaťpánbu).

Pak přišel od antikváře mail, výzva k zaplacení. V pořádku, obsahuje QR kód, geniálně jednoduchá služba. A zase tam bylo napsáno o tom Slovensku a teď už jsem si to přečetl pořádně: SLOVENSKO, SLOVENSKO, SLOVENSKO!!!
Vážení zákazníci, jistě jste si všimli, že z naší nabídky zmizela možnost zaslání objednávky na Slovensko Českou poštou. Je to bohužel následek extrémního zvýšení ceny ze strany České pošty, které nemůžeme akceptovat. V současnosti řešíme spolupráci s některým z ostatních dopravců. Aktuálně je možné tedy většinu naší produkce zakoupit přes Aukro, které zprostředkovává zasílání na Slovensko. Děkujeme za pochopení. Tak to je maličkost, která nepotěší, která naopak nase*e. Osobně mi do toho nic není, na území Česka nemá ten antikvariát problém. Připadá mi ale šílené a fantastické, že podnik provozovaný českým státem je nepoužitelný, takže je třeba se obrátit na soukromě vlastněnou společnost Aukro. K tomu dodejme, že naše pošta je tvrdě prodělečná, kdežto Aukro si vede dobře soudě podle toho, že mu objem transakcí stoupá. Zase se osvědčilo, že na co stát sáhne, to podělá. Tím se dostáváme k politické tématice.

Jdeme do voleb. Účastníci se budou vzájemně mlátit po hlavách směrováním Východ – Západ a hodnotami a fialovou drahotou a lhaním a bůhví čím ještě. Vidíte ale na scéně někoho, komu byste věřili, že dokáže zařídit, aby český státní podnik fungoval? Aby vlaky jezdily na čas a pošta byla schopná doručit knížku a školy aby měly spočítané židle s ohledem na počet dětí? Když se jich zeptáte, všichni budou tvrdit, že ano, že to udělají. Ale buď už u moci byli a pokračovali ve státní neschopnosti bývalého režimu, nebo to nikdy nezkusili a teď hážou kolem sebe slogany o soběstačnosti a azimutech a konzervativní revoluci.

Kdyby byla pošta schopná doručit balík, to by byla revoluce! Ale nevěřím, že se toho dočká… moje vnučka, natožpak já.

Opuštěna

Odpoledne jsem se vypravoval na procházku. Ljuba byla doma a učila se roli. Gari už vartovala u dveří, kdežto Nora obejdovala a dělala ksichty, takže rozhodnuto, že zůstane doma.

Vrátili jsme se na tři čtvrti hodiny. Ljuba hlásila, že sotva jsme vypadli, Nora běžela ke dveřím a tvářila se tragicky. Třikrát se to opakovalo. Když pak jsme se opravdu vrátili, Nora s Gari se vítaly a líbaly, jako kdyby se rok neviděly.
Jsem zvědav, jak to bude zítra...