Jak vznikl nápad zdanit mobily
Až se vyhlásí soutěž, jaký nápad z vládní dílny nejvíc občany vytočil, bude to opravdu dlouhá hitparáda a na předních místech nastane přetlak. Tipuju, že na předních místech najdeme úmysl zdanit ve prospěch České televize lidem mobily a připojení na internet. Možná se jednou dozvíme, v čí hlavě, kdy a za jakých okolností vznikl. Nedivil bych se, kdyby to bylo na nějakém soukromém večírku, kde účastníci nasávali lajnu kokainu, ať už do nosu anebo do řitního otvoru, a někoho napadlo, že by bylo dobré vymyslet, čím lidi ještě víc nasrat.

Chtělo to chvilku přemýšlení, protože tohle pole je už hodně vyčerpané, ale pak si někdo čerstvě šlehnul a zvolal:
„Uvalíme televizní poplatky na mobily a internet!“
„Neblbni," ozval se někdo dosud relativně střízlivý, „vždyť máme v Česku nesmyslně drahé mobilní připojení a internet je taky cenově hluboko nad úrovní Konga a Bangladéše."

„Ty blbneš," nedal se autor nápadu. „Bavíme se o tom, jak lidem prospět? Jseš snad Mikuláš nebo víla Dobřenka? Bavíme se o tom, čím lidi nasrat. Máš snad jiný nápad?"
Rozumbrada se zamyslil a pak odevzdaně zavrtěl hlavou.
„Ne. Nic lepšího mě nenapadá."

Pak už to předali ministru Baxovi. Ten zrovna pracoval na projektu státně uznaných umělců s nárokem na peněžní příděl, když mu to přišlo. Přečetl nápad, zrudly mu uši a pak se rozesmál smíchem člověka, kterému je už všechno jedno, protože nemá co ztratit.

„Beru, kluci. Ať se kočky pudrujou, nebudeme troškařit. Ať to stojí za to!"

Takhle si to představuju. Možná to bylo jinak. Na to mi ale fantazie nestačí. Faktor příčetnosti do projektu zdanění mobilů a internetu ve prospěch televizní stanice, která se po příchodu nového ředitele viditelně rozpadá, opravdu nedokážu zařadit.

Nic s nimi nehne

Že by nic? Večer jsme byli v pracovně a někde v dálce, mohlo to být v Černíkách nebo až v Březové, zaštěkal pes. Obě dvě, jak Gari tak Nora, zvedly hlavy. To jen na ilustraci, že mají přehled a slyší, co se kde šuste.

Teď to podstatné. Stává se mi jednou dvakrát za den, že začnu kejchat. Když jsem sám, užívám si to. Mei námi, taky to poznáte, to kejchání se řadí k mála radostem, které si člově ve sáru může popřát. Takže kejchám srdečně, hlučně.

Myslíte, že na to reagují?
Reagují na to, co se jich týká. Čokl v Černíkách se jich týká. Že vedle nich bojuju o plíce je jim putna.
Nejspíš to bude tím, že nejsem pes.