Je to obrovská ironie. Patolízalové z ODS, kteří se poslušně přiklonili ke svému guru Václavovi Klausovi hodlajícímu přikurtovat se ke stromu, aby zabránil realizaci Kaplického návrhu, nakonec musejí přijmout s úlevou verdikt Evropské komise. Žabomyší český problém musí rozhodnout bruselský orgán.

Teď by měl vystoupit obránce české samostatnosti, zdolavatel hory Blaníku Václav Klaus, aby obhájil českou nezávislost vůči evropskému diktátu: jak to, že do česká Národní knihovny žvaní Evropská komise?
Samozřejmě to nemyslím vážně. Klaus se proti EK ohrazovat nebude, chtěl bych se vsadit. Evropská komise se hodila, Evropská komise bude použita. Nadále buďme zvědavi, co nádherného vyroste na místě, kde měla stát Národní knihovna. Hotel? Skladiště? Administrativní budova? Však ono se něco najde.

Je to komické s tou naší nezávislostí. U zdi letohrádku na Bílé hory hájili věc českých stavů Moravané (byli to původem Němci, ale pluk byl moravský). Nyní naši nezávislost obhájili Irové v referendu o Lisabonskou smlouvu. Naše samostatnost je obhájena.
Až do další katastrofy, kterou si zase opláčeme, jak to tak dobře umíme... -->

PSÍ PŘÍHODY: Sally, kde jsi?
V poslední době chodíváme na procházku nejen s Iris, ale i se Sally, zlatým retrívrem našich přátel v sousedství. Iris dává vždycky najevo, že sice Sally trpí, ovšem jen proto, že je dáma a jako taková dovede tolerovat nepřístojnosti. Navíc je mnohem starší dáma, je jí dvanáct, kdežto Sally jsou sotva tři (aspoň si to myslím, možná že ještě míň).

No a teď jsou přátelé na prázdninách i se Sally.
Dřív, když jsem pro Sally ráno šel, Iris stála na rohu a dívala se rozmrzele: zase procházka s tou otrapou, pane? No, když jinak nedáš...
No a teď sama běží k vrátkům, za nimiž Sally čekávala, a nakukuje dovnitř. Smutně se obrací.
Není tam, pane...
Však se dočkáš, Irisko. Oni se vrátí a zase budeš stát na rohu a budeš se na mne rozmrzele dívat: jdeme s tou otrapou, pane? No, když jinak nedáš...