ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Větrník v metru a jiné zelené radosti
Stojíme za tím, s čím jsme šli do voleb, vzkázala republiková rada Strany zelených po sobotním celodenním rokování. Je to sympatické. Nesluší se ale dodat, že je to sympatické "a u nás nezvyklé" či "nečekané". Martin Bursík se osvědčil jako důsledný pevný lídr strany, podařilo se mu upozadit nespokojence uvnitř strany ještě před volbami a čekalo se, že v sobotu s těmi nejhlasitějšími zatočí. Ke kterémuž to narovnání, jak praví Jaroslav Hašek, nakonec došlo, leví frakcionáři Eva Holubová a Karel Volný byli ze strany vyloučeni.

Zatím to tedy nevypadá na to, v co otevřeně doufají sociální demokraté, že totiž zelení "přijdou k rozumu" a vychýlí rovnováhu směrem doleva. Paradoxní je to, že by to pravděpodobně udělali, kdyby se komunisté reformovali a stali se dejme tomu stranou levicově radikální, avšak ve všem všudy zakotvenou v řádu demokratického režimu. Bursík Nebursík, pravicoví zelení jsou tak trochu nesmysl. Zelený program musí v konečných důsledcích vyústit vždycky do polohy státních zásahů. Ekologické daně, to je samozřejmě státní zásah se vším všudy, a levicový Paroubek by takových zásahů mohl zeleným slíbit mnohem víc a mnohem věrohodněji, než to může učinit liberální Topolánek. Paroubkova ochota by byla o to větší, oč víc ho tíží výsledky voleb. Ten by slíbil stavbu větrných elektráren i do průvanu na stanicích metra, jen aby zelené získal.

Bursík ale ví, že jeho stanu přivedly do parlamentu nejen zelené hlasy, ale i protestní hlasy voličů, kteří by volili jakoukoli věrohodnou liberální stranu s výsledkem na volební úspěch. Zatím si vede dobře a jistě od nich sklidí pochvalu i za výsledky sobotního jednání republikové rady. Nemůže je zklamat, i kdyby nakrásně chtěl, a Paroubkovo lákání by bylo sebevíc mámivé - vidina opakovaných voleb není u nás žádná fata morgana nebo humbuk typu Český sen, může k nim dojít ještě letos, a tak brutální zrada předvolebního konceptu by jistě vedla k rozkolu uvnitř strany a ke zklamání přinejmenším části voličů zelených. A jelikož se zelení dostali do parlamentu tak těsně, že jim to div neshodilo čepici, odliv voličů si nemohou dovolit. Jako memento mori mají osud dnes už zmizerněných někdejších miláčků davu, jako byla ODA, Unie a Čtyřkoalice.

Z logiky událostí se dá čekat, že Bursík půjde nastoupenou cestou přinejmenším v této fázi, kdy ne-levicová koalice usiluje o ustavení. Pokud ale tato koalice vznikne, zelení budou muset předvést, že jsou schopni prosadit to, co slibovali v rozumné, tedy viditelné míře. Nebude snadné prosadit zelený šestihlas v modrém ryku. Takže je snadno představitelné, že se Bursíkovo vedení ocitne pod novými tlaky, jež by mohly sociálním demokratům dát naděj, že by obnovené lákání mohlo přinést úspěch.