RODINA A PŘÁTELÉ: Je to jasné, Nortona nebrat!
Postěžoval jsem si tu včera na patálii s antivirem od Nortona. Čtenáři mi potvrdili, že nejsem s těmi potížemi sám. Dokonce jsem doufal, že mi někdo poradí, že se najde nějaké řešení. Jak to tak vypadá, řešení je jenom jedno - poslat Nortona ke všem čertům, nepoužívat ho a používat,jak mi lidé radí, Avast nebo AVG.
Je to skutečně k vzteku a nemohu než opakovat, že kdyby výrobce čehokoli jiného si počínal takto nezodpovědně,jako v tomto případě Norton,měl by na krku obchodní inspekci a žaloby atd. Když se dozvím, že pro odinstalaci je nutno vlézt do registrů a ručně z nich vymýtit všechno, co zavání Symantecem, dostávám ale upřímný vztek. Manipulaci s registry, navíc ruční, chápu jako cosi, co je za obzorem očekávatelných dovedností běžného uživatele. Pracuji na počítači dvacet let, začínal jsem ještě na PC XT, samozřejmě v dosu, samozřejmě ještě bez pevného disku. Opravdu nejdem nepoučený uživatel (i když - co je to "poučený uživatel"? Vzpomínám, jak jsem si jednou povídal s jedním věhlasným AT publicistou a ten si povzdechl: "Je to děsné pomyšlení, že u počítačů sedí lidé, kteří o nich vědí ještě míň než my!"), ale nestydím se za to, že do registrů nelezu. To je totiž tak: co neděláte každý den, nemůžete pořádně umět. A do registrů každý den leze jen ten, kdo musí a opravdu mu ten úděl nezávidím.
Takže, fuck you, Norton, fuck you, Symantec. Ale co dál? Já ten antivirus používal kvůli velmi kvalitní antispamové ochraně, ta fungovala a byla velmi efektivní. Teď, když jsem ten prokletý shit odinstaloval, jsme ve spamu zase až po krk.

PSÍ PŘÍHODY: Chceš toho kocoura, nebo ne?
Otázka se týká Iris, ne Barta. Bartův postoj ke kocourům je zcela jednoznačný. Jenom Iris je čtyřnohá záhada.
Včera jsme bylina procházce v oblasti Šalamounek. Už jsme se vraceli, to znamená, že jsme se dostali k zadnímu traktu někdejší usedlosti Šalamounka, kde nyní sídlí prodejce motocyklů Harley Davidson a kde je harleyácká hospoda. Dál pokračuje ulička, ve které mají v každém domě psa, potažmo kocoura.
Iris, protože je dívka neprací, pokračovala na volno, bez vodítka, já měl Barta uvázaného a chystal jsem se na mohutnou přetahovanou, až půjdeme kolem rozběsněných vlčáků a boxerů.
Najednou, koukám - proti nám jde černý kocour. Iris v tu chvíli byla tak dvacet, třicet metrů před námi, tedy blíž ke kocourovi, než my. Zastavila se. Kocour se mírnou rychlostí, opravdu jen vlažně, rozběhl k Iris a ta pořád ještě stála. Pak kocour přeskočil plot a vylezl na zahradě na strom. Teprve v tu chvíli se Irda také rozběhla, přiběhla k místu, kde kocour přeskočil a přísně hleděla do koruny, do míst, kde kocour seděl a strouhal jí mrkvičku.
Už před časem jsem byl u toho, kdy Irda honila kocoura. Ten byl nějaký nažraný nebo starý nebo chromý, krátce - neběžel moc rychle a Irda běžela opravdu jen na půl plynu, aby držela odstup dvou, tří metrů. Už tehdy mě napadlo, že ho nechce dopadnout, protože to mohla udělat v kteroukoli chvíli, kdyby nasadila plnou rychlost, jíž je schopna.
Takže, kdo ví, jak to s ní a těmi kocoury je.