Bunda a dilema Andreje Babiše
Na středeční demonstraci odborářů KOVO před sídlem vlády (toho pražského, nikoli dočasného v Jeseníkách) se objevil Andrej Babiš a od té chvíle se probírá jeho bunda za sto (ve skutečnosti sto třicet) tisíc korun. Debata o bundě spíš svědčí o úrovni debatujících než o Andreji Babišovi. Ostatně, strážce zájmů pracujícího lidu Josef Středula se chlubil hodinkami breitling za sto dvacet tisíc a nezávislý odborář Bohuslav Dufek měl časoměr od stejné firmy za stejnou cenu. Bunda si není hlavní problém Andreje Babiše. Není to ani jeho způsob mluvy: vyčítají mu špatnou češtinu, že prý nedovede vyslovit jedinou souvislou větu, ale co je to platné, pro své posluchače mluví jasně a srozumitelně a díky tomu za ním jdou. Bunda nebunda, věty nevěty, jde za ním plus mínus třicet procent voličů.

Ne víc, ne míň a to je ten problém. Aby se opravdu zbavil problémů, vedou k tomu dvě cesty.

Zdá se, že zvolil jednu – že na svou stranu přitáhne voliče menších konkurenčních stran. Luxuje v SPD: logika by naznačovala, že by se měl s Okamurou spojit, snaží se jít cestou „násilného převzetí". Útočí i na voliče dalších méně úspěšných nesystémových stran.

Zároveň ale pošilhává do jiného směru. Z jeho ne vždy souvislých proklamací je zřetelná sympatie k realistickému proudu v naší a evropské politice. Evropská komise a Evropský parlament jsou v rukou snílků, kteří vedou kontinent k ekonomickému soumraku. Rok 2035 se zdá být daleko, ale pro automobilky plánující na deset let dopředu je to zítra. Potenciál nespokojenosti je tu obrovský. Navíc je tu i blok vzdělanců přírodovědného a technického zaměření, kteří si uvědomují, kam jde svět pod vedením klimatologů – vědní obor, o kterém jsem před deseti, patnácti lety neslyšeli.

Dilema Andreje Babiše je tedy následující: má se více přiklonit k těm, kdo křičí chceme všechno a teď, nebo na stranu lidí, kteří si nepřejí, aby firma Evropa zkrachovala?

Tipnu si, že na tu druhou stranu nemá Andrej Babiš intelektuální kapacitu, přinejmenším není důvod, proč si to myslet. To je ten jeho problém, ne bunda za sto, pardon, za sto třicet tisíc.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Šup na strom

Gari s Norou měly povyražení. V lesíku za naším Šmoulovem jsme objevili milou trojici: tatínka, pejska a holčičku šplhající po stromě. Patřím ke generaci, která v koruně stromů strávila nemalou část dětství, dnešní děti po stromech nelezou, spíš čumí do mobilu. Měl jsem tedy radost, že vidím holčičku na stromě a Gari s Norou se radovaly spolu se mnou.

Odvědl jsemm je, aby z radování nebylo ouvej, a šli jsme dál po obvyklém okruhu. Při návratu jel do Gari a Nory život: běžely se podívat, jestli ta holčička nahoře na stromě ještě.

Tvrdí se, že si pes pamatuje vjem jen tři minuty. No, ono záleží na tom, jaký vjem. Jsem si jistý, že Gari s Norou budou na ten strom čumět pokaždé, až půjdeme kolem.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Šup na strom

Gari s Norou měly povyražení. V lesíku za naším Šmoulovem jsme objevili milou trojici: tatínka, pejska a holčičku šplhající po stromě. Patřím ke generaci, která v koruně stromů strávila nemalou část dětství, dnešní děti po stromech nelezou, spíš čumí do mobilu. Měl jsem tedy radost, že vidím holčičku na stromě a Gari s Norou se radovaly spolu se mnou.

Odvědl jsemm je, aby z radování nebylo ouvej, a šli jsme dál po obvyklém okruhu. Při návratu jel do Gari a Nory život: běžely se podívat, jestli ta holčička nahoře na stromě ještě.

Tvrdí se, že si pes pamatuje vjem jen tři minuty. No, ono záleží na tom, jaký vjem. Jsem si jistý, že Gari s Norou budou na ten strom čumět pokaždé, až půjdeme kolem.