„Jinde" už není to, co bývalo
Jsem rád, že jsme do Sněmovny předložili korespondenční volbu. Jsme jednou z mála zemí v Evropě, co neumožňuje uplatnit demokratická práva svých občanů tímto způsobem, raduje se Pirát Ivan Bartoš na Twitteru. Vít Rakušan radost sdílí, korespondenční volba je nedílná součást jeho programové kuchařky, kde najdete kompletní progresivistický návod, jak dosáhnout lepších zítřků. Příčina odporu proti korespondenční volbě bude nepochybně jinde. Možná v malé ochotě Čechů pobývajících v zahraničí volit populisty a xenofoby, píše ministr vnitra také na Twitteru. S dětinskou bezelstností vyjevil, o co tady jde: v zahraničí pobývá 600 tisíc voličů a průzkumy ukazují, že by vesměs volili strany současné vládní koalice. To by se v době klesajících preferencí a rostoucí neobliby náramně hodilo.

Ivan Bartoš použil argument, že „jinde to tak mají". Což je bezpochyby pravda. Mají to například v USA, kde spory kolem voleb politicky rozvrátily zemi do té míry, že se hovoří o studené občanské válce. Ono by se s tím argumentem „jinde" a „na Západě" mělo zacházet uvážlivěji. Jinde a „Západ" už dávno není to, co bývalo. „Jinde" ratifikovali Istanbulskou úmluvu (další bod z Rakušanovy kuchařky) a pachatelé hromadného znásilnění dostanou zanedbatelné, pokud nějaké tresty (pokud mají tu správnou barvu pleti) a mrzačení děvčátek je taky v pořádku v rámci kulturní diverzity. Takže opatrně s tím jinde, ono se sakra hodně proměnilo.

Zásadní námitky se ovšem týkají tajnosti individuální volby. Bohužel ubývá nás pamětníků bolševických voleb, kdy ve volební místnosti mívali plentu – ostentativně strčenou do kouta. Komise, urna a plenta, to je nezpochybnitelný základ. Můžeme „přemluvit bábu", jak se to navrhovalo před volbami v roce 2010, ale bába má možnost jít za plentu a strčit do obálky lístek podle vlastního uvážení.

Oni to nakonec prohlasují po urputném boji s obstruující opozicí, hlasy na to mají. Jako se prohlasovala přímá volba prezidenta, líbivé „více demokratické" opatření: teď toho soudní lidé litují. Ať jsou argumenty jakékoli, ať je komické, že vládní strany vycházejí očividně vstříc svým potenciálním příznivcům, jedno je jisté: korespondenční volba udělá tečku nad nezpochybnitelnou férovostí volební procedury. Otevře dveře námitkám a kverulaci, zostří rozpory a vyhrotí antagonismy.

Vedoucí parta na rozeschlé lodi do které teče ze všech stran se snaží vylepšit to, co je vnímáno jako fungující a nezpochybnitelně dobré.

Cesta ledem

Kdybych celý prostor téhle poznámky vyplnil comicsovými citoslovci typu arrrrgh !!@*!, vcelku přesně by to vystihlo mé pocity z dnešního putování s pejsky. Těm náledí nevadí, samozřejmě. Ráno jsem si dokonce nevzal hůlky, že je teplo a bude to roztáté. Ono to bylo částečně roztáté, ale na cestách se udupaný sníh změnil v led, takže…
Darmo mluvit. Norina ve svém červeném kabátu elegantně pobíhala, Gari měla odborně zavázanou pravou přední (fusekle plus igelitový pytlík), takže ta to měla s elegancí slabší… do té chvíle, než si improvizovanou botičku servala. Jupí, svět je najednou růžový!
Já k takovému závěru došel, až když jsem se doštrachal domů.