Rozhlédněte se kolem sebe a dívejte se, co všechno nefunguje. Z toho co je ve správě státu to zahrnuje prakticky všechno. Stěžuje si ale někdo na volby? Má někdo pocit, že je nutné s nimi něco dělat? Vadí na nich něco zásadního, aby se kvůli tomu musely měnit zákony? No a vida. V době neslýchané drahoty, v době kdy železnice se propadají do nezvladatelných dluhů a poštovní služby jsou před krachem a učitelé stávkují a státní lesy hoří a čtyřkilometrový nárůst dálniční sítě je pokládán za úspěch a byt v paneláku je v dosahu jenom milionářům se má měnit volební zákon. Jeho nejdůležitější část – zavedení korespondenční volby. Návrh předkládá senát. Jaký je důvod? Vře lidovými masami nevole nad tím, jak se u nás volby pořádají? Jsou pochybnosti nad jejich regulérností? Ne. Je za tím prostinké zjištění: korespondenční volbu si přeje ten typ voličů, který podporuje druhou komoru parlamentu. Politická mapa je velmi dobře prozkoumaná a jsou tedy dobře známé názory lidí kteří jsou v cizině jednou nebo dokonce oběma nohama. Nehodnoťme, jestli jsou takoví nebo makoví, prostě je to specifická skupina s jasnými preferencemi a těm má nový zákon umožnit hýbat jazýčkem na politických vahách, které u nás bývají velmi jemně vyvážené. Účelovost z toho kouká jako šídlo z pytle. Není to jediný pokus o krok v tomto směru. Mluví se o snížení hranice volebního práva na 16 let, nedávno nápad podpořil prezident Pavel ve svém vystoupení ve Frýdku Místku. No jistě, šestnáctiletí asi nebudou volit stranu, která si bude přát rozpočtovou odpovědnost a podobné zastaralé politické haraburdí. I zde je účelovost jasný motiv. Pokud jde o korespondenční volbu, pamatujete na kampaň z roku 2010, kdy trio Issová, Mádl a Zelenka nabádalo prarodiče, aby nevolili levici? Teď by to bylo jinak. Teď by se za bábu vesele volilo v kuchyni: proč by měla volit, když tomu nerozumí! To „přemluv bábu" byla kampaň, docela drsná, ale o její legitimitě nebyl spor. Pokud jde o korespondenční volbu, pojem „tajné hlasování" můžeme rovnou škrtnout, a o to by spor měl být.
Říkám tomu „z bonusu nárok" - a v tomto duchu se ubírá celý náš svět: co je teď vnímáno jako dar z nebe se stává potřebou a předmětem vymahatelnosti. S pejsky je to tak: dostanou granule do misky a nádavkem dobrůtku – ale jen po návratu z procházky. Nevím, jak se stalo, ale v poslední době na mě upírají zraky, když já přijdu zvenku: nechal jsem je doma, vrátil jsem se a hned je mám u nohou a obě na mě vyzývavě čumí. Dostanou dobrůtku. Je mi jasné, že už brzy na mě budou čumět, i když si půjdu vybrat schránku na dopisy, co nám visí na plotě. Z bonusu nárok. Mezi lidmi stejně jako mezi psy. |