K přijetí eura jsme se zavázali už při vstupu do Evropské unie a od té doby se k tomu chystáme nechystáme pomalu už dvacet let. Experti šermují argumenty pro a proti. Moji v byznysu se pohybující švagři jsou bezvýhradně pro, můj konzervativismus mě vede proti – citově, a taky tím argumentem, že výhody nejsou zas tak moc očividné, abych se pro věc nadchnul. Častý argument proti je následné zdražování po přijetí eura. Moji slovenští kamarádi mě sice ujišťovali, že na Slovensku to tak nebylo, ale kdo dnes ví jak to bylo. Od prvního je Chorvatsko v Schengenu – a taky má euro. A zdražuje! To je v těchto dnech docela frekventovaná novina. I před tím tam měli inflaci (ne tak vysokou jako u nás, jak to, že je u nás vždycky všechno nejblbější, nejdřív covid, teď inflace…) Beru to ale střízlivě, pozoruji zrakem starého ještěra. Ničemové hokynáři využijí všeho aby měli záminku ke zvednutí cen. Vzpomeňte na EET. Žádné velké náklady to nepřineslo, pokud vůbec, ale hup, zvedly se ceny o dvacet procent. Načež se teď EET zrušilo a hup, zvedly se ceny o dvacet procent, přinejmenším v hospodách v okolí, kam chodím na oběd. Co s tím? Zavedeme zákon proti zdražování, vyšleme biřice? Vyřešil jsem do jednoduše. Raději obědvám housku se sejrem, než abych dělal někomu vola a za karbanátek s brkaší zaplatil dvě stě pade. Říká se tomu neviditelná ruka trhu a myslím, že i v tom Chorvatsku si to sedne.
Na večerní (noční) procházky mají naši pejskové svítící obojky. Gari červený, Nora andělsky modrý – abychom se rozeznali, i když… Gari se pohybuje desetkrát rychleji než Nora, takže rukopis, respektive nohopis je zřejmý. Jenže se vyskytl pejsek a ten má taky červený obojek! Noční procházky se odehrávají opravdu za humny, mezi domy, ale i v těch zákoutích je mnoho schovávaček a není někdy jednoduché oddělit vizuálně jednoho od druhého pejska. Není to jednoduché, ale zatím se nestalo, že bych domů přivedl cizího psa. |