![]()
![]() Je tu ale i perspektiva žaloby u Ústavního soudu: zákon o snížení valorizace se má projednávat v režimu legislativní nouze. Ten je podle jednacího řádu možno aplikovat např. když „státu hrozí značné hospodářské škody". Což zjevně hrozí, a pak soud aby zhodnotil, zdali je to hrozba, která se z čista jasna zjevila, jako když se otevře země a vyleze monstrum Godzilla, anebo to bylo tak, že vláda tak dlouho spřádala koncepty, monitorovala a vysílala signály, až už bylo pozdě. Takhle nějak řídil můj táta auto a já mohl vylítnout z kůže: viděl nebezpečí na kilometr daleko, neubral plyn a sto metrů před „linií dotyku" začal brzdit – a nadávat. Tohle všechno si můžeme hezky povídat, nicméně to nevyřeší zásadní problém: opravdu jedeme do zdi; i kdyby se vládě podařilo prohlasovat omezení (a naštvat důchodce a prohrát příští volby) a březnové zveřejnění se stihlo, inflace bude pokračovat a hra se tedy bude opakovat, protože vznikne další nárok na mimořádnou valorizaci. Spějeme ke zhroucení veřejných financí. Začala to Babišova vláda, když během covidu nasadila styl „pomáháme lidem" a následná Fialova vláda ho převzala pod heslem „taky pomáháme lidem". V létě, nejpozději napřesrok v létě, nebudeme muset do Řecka jezdit. Budeme ho mít doma, jenomže bez toho moře.
Co ale nechápu – a Gari se na to zřejmě dívá stejně jako já – nechápu zálibu naší Nory v chroupání ledu. Ráda pije z louže. Teď jsou zamrzlé, musím je rozbíjet. Dobře, nic proti tomu.
|