Proč mám zbraň
Nejdřív odpověď na otázku, proč jsem si pořídil zbraň. Budu velmi upřímný. Měl jsem svoji první pistoli, byla to 6,35 FN, už dávno za totáče, samozřejmě načerno, vyšmelil jsem, ji od někoho za okolností které si už nepamatuju, bylo to možná ještě na střední. Pak jsem ji zašmelil za něco, co nebylo k sehnání a chtěl jsem to víc než tu pistoli = podstata obchodu. A doklad toho,že obstarat si zbraň se dá vždycky, když to dokáže šestnáctiletý smrad uprostřed totality zvládne to dnes absolutně každý. Pak padl režim, udělal jsem si zbroják a postupně si koupil hned tři krátké zbraně. První byl šestiraňák Smith & Wesson a tím je řečeno vše: koupil jsem si to z romantické blbosti. Následovala čezeta devítka, skvělá naveskrz použitelná zbraň. Do třetice to byla replika černoprachého coltu z doby války Severu proti Jihu: černopraché střílení na speciální střelnici je skvělá zábava, mohu vřele doporučit.

Shrnu: důvod byla romantická klukovská blbost.
Pak nastoupil rozum. Střelivo podražilo (je to hodně drahá zábava, chodit střílet na střelnici). Už jsem nebyl pětačtyřicetiletý nerozvážný kluk a došlo mi, že tzv. sebeobrana je naprostá iluze. Jaká sebeobrana? Ven na ulici nebudu železo tahat asi tak z deseti různých důvodů. K čemu mi je doma? Bydlíme na vesnici. Vykradli nás dvakrát, jednou nám ukradli auto ze stodoly u souseda a podruhé regulérně v baráku, kradli v přízemí, spali jsme v patře. I kdybych je slyšel, doběhl bych do trezoru, našel klíč, odemkl a šel dolů dělat Limonádového Joea? Sotva. Když vrah přepadl režiséra Jiřího Svobodu, paní Svobodová popadla flašku od vodky a cákla ho do hlavy a tím svému muži zachránila život. Toto scenário chápu. O realizaci scénáře typu Joe jsem za celý život neslyšel. Takže shrnu: mít zbraň je podle mého blbost.

Toto jsem už před mnoha lety oznámil své ženě s tím, že zbraně prodám jiným romantikům a zbroják odhlásím. Zadumala se a řekla mi: „Nedělej to. Nevíš, co se může stát." Ovdověl jsem, znovu se oženil a léta plynula a řekl jsem Ljubě, že se zbraní zbavím. Aniž tušila o předchozí epizodě pravila: „Nedělej to. Nevíš, co se může stát."

Obě měly pravdu, a promluvil v nich instinkt pravěkých ochráňkyň ohně. Civilizační řád je křehký a může se stát cokoli. Asi se mi hned tak nestane, že bych litoval, že mám ty tři hlavně v trezoru. Ale nechci se v žádném případě dostat do situace, kdy budu trpce litovat, že jsem se těch hlavní zbavil.

To je něco jako moje zpověď. Do jaké míry je legální držení zbraní celospolečensky nebezpečný jev, nechť zodpoví kompetentní orgány na základě průkazných dat. Těm budu naslouchat. Jim a taky ženám s instinkty pravěkých strážců ohně.

První salva

Odpoledne tu někdo odpálil první rachejtle, musel to být paket, něco jako rachejtlový HIMARS. Gari s Norou se mohly zbláznit. Nevěděly, jestli mají utíkat ven, pak si uvědomily, že to bylo venku, ale kam se schovat?

Myslel jsem na ptáky na stromech a srnky v lese a krávy a koně ve stájích. Když už to musí bejt (= nemusí), tak kolem silvestrovské půlnoci. Proč s tím otravovat v rozptylu tejdne???