Fremr přehrál míč k rybníku (nebo kam)
Bývalý místopředseda Mezinárodního trestního soudu Robert Fremr, toho času na pranýři, takže každý kdo jde kolem a chce prezentovat mravní sílu mu smí dát facku, sdělil veřejnosti prostřednictvím ČT24, že zvažuje odstoupení, ale že počká na výsledky prověrky, jinak že by to bylo vykládáno jako doznání. Jak si vykládat toto sdělení? Záleží na interpretaci pojmu „výsledek prověrky". Kdo je kompetentní vystoupit a říci, je to tak a tak? Jediným skutečně kompetentním činitelem musí nutně být prezident republiky Petr Pavel, čímž pádem mu Robert Fremr předal Černého Petra do ruky. V týž den prezident oznámil, že se odebírá na přilehlý rybník, kde bude za asistence ochranky pádlovat na nafukovacím člunu (nebo možná stráví dovolenou jinak) a s výjimkou 21. srpna nebude čtrnáct dní k mání.

Čtrnáct dní je dlouhá doba, v ní se může stát cokoli, třeba zase nějaký protagonista Istanbulské úmluvy nafackuje své milence a primátora statutárního města načapají s kokainem, nebo se stane něco jiného, nicméně na kauzu Fremr nám nebude dáno zapomenout. Jen se nepřestanu divit, že se muselo čekat tak dlouho. To se stalo věcí za tu dobu od roku 1990! Jakpak asi dopadli soudruzi ze Státní bezpečnosti, kteří ze zákulisí Fremrův slavný proces připravili? Možná jsem nedával pozor, ale nevzpomínám si, že by kvůli „procesu Olšany" šli nějací estébáci do basy. Spíš je také v tichosti propustili a s výsluhami odešli do jiného zaměstnání, kde se jim dorovnával plat na estébáckou platovou úroveň. Komunistickou stranu, která to všechno řídila a režírovala, taky nikdo nezrušil, takže dnes, kdy mravní giganti fackují Roberta Fremla, soudružka Kateřina Konečná je obden zpovídána v médiích a papouškuje tam teze fabrikované kremelskou dílnou na lži a kope ve prospěch cizí mocnosti, která nám hrozí atomovou bombou. Když na to tedy tak koukám, tím víc jsem zvědavý, jaký mravní výkon předvede prezident Pavel, až se vrátí z dovolené. Míč mu elegantně přehrál Robert Fremr, čímž potvrdil, že je sice opravdu ten nejhorší ze všech (dejte mu facku, smí se to), ale krom toho skutečně není žádný pitomec. Což při pohledu na naši veřejnou scénu je osvěžení.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Štángle přes cestu

Štángle neboli závora… Jedu takhle odpoledne domů a už jsem u nás v saťáku – beru to oklikou, abych najel do vrat z pravé strany, vyjde mi to šikovněji, a najednou koukám, přes cestu stojí jezevčíček. Jako závora. Docela bych hádal, že se trefil rovnou doprostřed. Stál a nechtěl se hnout. Jeho pán ho volal z chodníku, avšak jezevčíček osvědčil svou pověst tvrdé hlavy.

Jak jsem byl rád, že i někdo jiný má taky jako partnera tvrdohlavce, který se nechce hnout z vozovky, když jede auto! V tom je přeborník Nora. Když se vše urovná, vždycky jí říkám, jseš blbá, nevidíš auto?
Vidím, odpovídá, ale auto vidí mě. A já jsem víc.
Což je zjevně filosofie sdílená pointry i jezevčíčky.