Gigafactory nebude, datacentrum nebude, co bude?
Mnozí si jistě oddychli, že v prostoru vojenského letiště v Líních u Plzně nebude stát velkovýrobna baterek do elektromobilů, tzv. gigafactory koncernu Volkswagen. Předseda představenstva VW Blume to ve středu veřejně oznámil s odvoláním na pomalejší náběh elektromobility. Zvlášť to zdůvodnění je pozoruhodné, když uvážíme, pod jakým politickým tlakem zelený parní válec drtí v celé Evropě automobilový průmysl, že energeticky nejvýhodnější motory – dieselové – jsou skoro mimo zákon a datum konce spalovacích motorů bylo dokonce už stanoveno. Zdá se, že jde o fiasko jednoho snu nepodloženého fyzikálními zákony. Ministr Síkela na to řekl, že se jedná s pěti dalšími zájemci o investici do baterkárny, doufejme tedy, že tentokrát armáda svůj majetek uhájí. Má po ruce silnější argument, než je elektromobilní fantasmagorie, válka je za humny, jsme na ruském seznamu nepřátelských zemí a pak asi by bylo dobré mít pro letectvo letiště. V té souvislosti se lze zmínit, že se objevila zmínka, že by snad v ČR mělo být jedno z evropských výcvikových center pro systém F35. Laicky nahlíženo je to nápad zvláštní, s ohledem na rozměry naší země, ale kdo ví, jak to je a bude.

Gigacaftory tedy nebude. Tchajwanci postaví továrnu na čipy v Drážďanech bez ohledu na to, že je předseda senátu Tchajwanec. Datové centrum Microsoftu v Česku nebude. Co bude v zemi, kde povolování čehokoli trvá deset let, když to jde, jak se říká, jako když hrom bije? V zemi, kde mohou Děti země zarazit stavbu mezinárodní dopravní tepny podáním nevyplněného blanketu? No přece nic. Kdo by byl takový idiot, aby v Absurdistánu chtěl investovat?

Fialova vláda tento stav nezavinila, to se jí nedá hodit na krk. Vytknout se jí ale musí, že neudělala ani ten nejmenší krok k nápravě. Předchozí vládě se horkotěžko povedlo upéct stavební zákon, nová vláda ho okamžitě zamázla a ničím nenahradila. Proklamovaná digitální revoluce Pirátů se omezí na to, že budeme mít v mobilu ofocenou občanku. Pořád se mluví o penězích, ale v nedostatku peněz naše útrapy skutečně nejsou. Náš stát je jako auto, které nejede na půl plynu, ani na čtvrt plynu. Valí se setrvačností z kopce a jeho motor jen škytá a smrdí.

Jako malé štěňátko

Minulý týden jsme Noru našli ležet na boku na dlažkách, hrabala nohama a nemohla se postavit. Veterina, injekce, léky. A dneska? Seděl jsem večer u stolu a Nora kolem mě skákala a cpala mi do klína tenisák. Pak přiběhla Gari, začaly se o míček tahat, div mě nesmetly ze židle.
Jedna dvanáctiletá, druhá desetiletá. Jako malý holky.
A se mnou je to kolikrát taky tak. Že si nedám pokoj!