Nechutné kličky ministerstva zahraničí
Náměstek ministra zahraničí Jan Marian mlčí na otázku, jakou tlumočil pozici Česka na neformálním zasedání ministrů zahraničí EU o pomoci pro Palestince. Je to otázka mimořádně důležitá zvláště teď, kdy se aktuálně ukázalo, že obětí teroristického útoku Hamásu byl i český občan.

Postoj Evropské unie je odporný a diskreditující. Výmluva, že peníze – unie jako výsměch umučeným obětem útoku ztrojnásobila apanáž Hamásu – nejdou na teror je směšná. Hamás vyhrál v roce 2006 v Gaze volby a je od té doby absolutně odpovědný za všechno, co se tam děje. Gaza, to je stát Hamásu. 7. října prokázal, že mezi ním a tzv. Islámským státem není rozdíl. Je třeba si uvědomit, že nešlo o úlet, kdy horké hlavě ujela ruka: byl to chladnokrevně dopředu vykalkulovaný strategický tah, zaměřený na několik cílů: především torpédovat chystanou dohodu se Saúdskou Arábií, která by zásadně zklidnila situaci na Středním východě, dále pak navždy znemožnit jakoukoli dohodu mezi Izraelem a Palestinci, dále vyprovokovat silovou odpověď Izraele a rozpoutat celosvětovou antisemitskou kampaň.

Toto vše vyšlo a Evropská unie se zachovala hanebně: zdá se, že spoluviníkem je i náš stát. Pomoc „jenom ne-Hamásu" je jako kdyby v době největšího Hitlerova teroru někdo posílal do Německa peníze s výhradou, že nesmí jít na koncentráky, plynové komory a zbraně. Nevšimli jsme si žádného protestu, žádné snahy žádat unesená rukojmí zpátky. Teď se ukázalo, že je mezi nimi český občan. Ministerstvo zahraničí uhýbá, vláda uhýbá, prezident uhýbá. Hanba je na nich všech.

Dlouhodobý následek je snadno předvídatelný: kdo se dnes postaví donedávna směšnému panu Konvičkovi a jeho antiislámským blábolům, když ulicemi evropských měst, Prahu nevyjímaje, procházejí podporovatelé s prapory teroru v ruce? Před sedmým říjnem se spekulovalo, že migrace snad bude jedno z hlavních témat evropských voleb. Teď je to jisté.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Do mrazu

Do mrazu Opět se osvědčuje, že pejskům mrazík nevadí. Tedy, jak se to vezme – do zimy se jim očividně nechce, to prvotní vysunutí a následné zasunutí čumáku mezi dveřmi se nedá přehlédnout. Ale vidina výletu je příliš silná. Ráno jsem je vypustil na zahradu a šel si pak pro kabát a šálu a když jsem vyšel ven, neviděl jsem je. Myslel jsem, že mi proklouzli za zády k radiátoru (od pondělka topíme), ale kdepak. Měli jakési řízení vzadu na zahradě a okroužek jsme prošli v obvyklém tempu. V závěru jsme potkali Ljubu s malým Eliáškem, lovili pokémony. Gari se pokoušela pomáhat, ale nezdálo se, že by dosáhla významnějšího úspěchu.