V průběhu týdne se toho stalo hodně. Ve středu hlasoval Evropský parlament o federalizační reformě zakládacích smluv EU. Legrační většinou 17 hlasů při 44 abstencích odhlasovalo toto šestisethlavé těleso vznik evropské vlády s omezeným přístupem členských (pořád ještě nominálně) států a zrušení práva veta prakticky ve všem. Obšírně o tom píše zde na Psu Tomáš Břicháček v článku Nepoučitelní, nenapravitelní a stále více radikální, není to ani měsíc, co článek vyšel. Odezva médií byla nulová. Pro zrušení suverenity České republiky hlasovali samozřejmě všichni tři pirátští europoslanci, Kolaja, Gregorová a Peksa a Radka Maxová, přeběhlice z ANO do ČSSD. Dokonce i Luděk Niedermayer projevil tolik soudnosti, že pro superstát Evropa nehlasoval, zdržel se, s ním i Dita Charanzová, u té se to dá pochopit, když je místopředsedkyní EP. Polčák za Starosty nebyl přítomen, stejně jako Martina Dlabajová za ANO. Všichni ostatní hlasovali proti. Jak se říkávalo na Svobodné Evropě, když komunisté rdousili demokracii v Československu: pamatujte si ta jména.
Co k tomu dodat? Bezvýznamné hlasování bezvýznamné instituce? To je ale zavedený princip. Zde hlasování. Pak mezinárodní dohoda. Pak tohle a pak zas ono. Odborně se to jmenuje „pochod institucemi". Funguje to. Dovedlo to Evropu do stavu, v jakém se nalézá. Odpoledne jsme pěkně zmokli. Gari to chytla naplno, Nora zprostředkovaně, protože byla ve svém červeném kabátku. Po návratu začalo v předsíni velké sušení. Musím jim otřít tlapky, aby nedělaly ťápoty. Úkol mi neulehčují – jedna druhou olizují, aby se vzájemně sušily. Mně neříkejte, jak malý smysl dává sušení mokrým jazykem, jim to povídejte. Co je ale přece jen zajímavé je to, že sice Nora olizuje mokrý – leč holý – hřbet Garinky, kdežto Gari olizuje Noře kabát. Nevymlouvám jim to. Musím sušit tlapky. |