Masakr na Filosofické fakultě
Tragédie na Filosofické fakultě v Praze dolehne na letošní Vánoce a konec roku jako temný stín. Co k věci říci ve chvíli, kdy policie ještě zasahuje a šetří okolnosti? Je dobře, že se ozvali klíčoví Vývoj událostí jsem sledoval v médiích včetně Twitteru. Vynořil se názor, že není žádoucí zveřejňovat pachatelovu identitu. Netrvalo pár minut a jméno bylo venku. Ozvali se politici, ať to byl prezident, předseda vlády, předseda největší opoziční strany a ministr vnitra. Jejich reakce byla věcná a klidná a to nás podpoří – možná – iluzi, že jsme v rozumně spravovaném státě. Situace jako je tato má překrýt všechny denní rozepře, ale i vážnější rozbroje. Ve čtvrtek odpoledne jsme se propadli na dno lidských pocitů, v této úrovni se ocitáme na čemsi zásadním, má to jméno: je to život.

Toto je pozitivní, uklidňující je také reakce složek státní moci. Příští hodiny možná nabídnou jiný pohled, ale aktuálně není zřejmé nic, co by se dalo vytknout především policii. Neopakoval se případ Breivik, kdy vrah pokračoval v honu na lidskou kořist pod dohledem neschopných takzvaných orgánů. V této chvíli nevím, jak se to přesně stalo, ale zdá se, že tanec smrti netrval v Praze dlouho, policie neotálela. Co bylo před tím je předmětem dohadů a nemá smysl se o tom vážně bavit. Vzpomeneme na Herostrata, který pro svoji slávu zapálil Artemidin chrám v Efesu a krom toho, že ho popravili, zakázali vzpomínat jeho jméno, pročež ho po dvou a půl tisících let zná kde kdo. Nápad byl dobrý, utajit jméno, aby se nevytvořil příklad, ale v naší době je to nerealizovatelné.

Vyšetřování bude pokračovat a mnoho lidí se k věci vyjádří. Bude to zkouška osobnosti, jak se kdo k věci postaví, zdali nastrčí rendlík se svou polívkou, aby si ji přihřál. Už teď se to děje. Doporučuji pietu, úctu k mrtvým a obezřetnost vůči lstivosti osudu, který nás může vtáhnout do svých kliček v nejneočekávatelnějším okamžiku. Třeba na prahu laskavých, poetických svátků Vánoc, jako se to stalo teď. Přeji pokoru, klid a pokud to dokážeme, tak i radost. Vánoce si to zaslouží.

Kdo půjde s plasty

Kontejner pro tříděný máme hned za rohem a naše holky se rády proběhnou, když tam jdu vyhodit plasty. Někdy.
Takže oznámím, že nesu plasty. Nora se uvolí,že tedy bude tak laskavá a doprovodí mě, kdežto Gari zůstane v pelechu. Jdeme tedy ve dvou, vyhodím plasty, Nora si přečte, coje v okolí nového a vracíme se domů. Vejdeme do předsíně, následují další prosklené dveře do předsíňky. Tam už čeká Gari.
To je radosti! To jsme se dlouho neviděly! Co pořád děláš? Jaké to tem bylo, vyprávěj!
Tancují kolem sebe a já jdu uložit kbelík na plast do skřínky pod dřezem.