Pokus o jednoduchou úvahu
Den po dni pozorujeme zoufalou snahu vlády Petra Fialy si vykopat vlastní hrob. Mohla by to být i zábavná podívaná nebýt toho, že nám politická scéna nenabízí změnu k lepšímu. O programu přímo demokratického Tomia Okamury nemá smysl se bavit. Největší formace v zemi je ANO vedené Andrejem Babišem. Předseda pronáší ječivým hlasem mnohahodinové projevy. Pokud obsahují něco jiného než nářky a odsudky polistopadového kartelu, vyrýžovat se dá zhruba toto: vláda Petra Fialy neumí vytáhnout dostatek peněz z Bruselu a neumí vybírat daně. Z toho plyne závěr, že pod Babišovým vedením by vláda dokázala jedno i druhé. Tvrdí Babiš ve svých projevech a jeho poskoci to po něm opakují.

Odložme stranou dotace z Bruselu. Že se státní rozpočet nedá napravit „penězi z Bruselu" jistě chápe i volič ANO. Zajímavý je ale druhý recept: vláda by prý nemusela zvyšovat daně, kdyby dokázala vybírat daně. Následuje jednoduchá úvaha: Není to jedno?

Pokud Fialova vláda zvýší daně, občané a firmy sáhnou do kapsy pro peníze a nasypou je do státní kasy.

Když Babišova vláda daně nezvýší daně, ale vytahá lidem z kapsy daně které Fiala vytáhnout neumí, peníze se z kapes přestěhují do státní kasy.
V každém případě se peníze stěhují z kapes do státní kasy.
Je to jednoduché jako Kolumbovo vejce, praktického významu ale tato úvaha nemá. Voliči se podobnými úvahami nezabývají, čísla je nezajímají a politiku vnímají jako bojovou hru. Státní moloch pak pod slupkou politického hemžení dál žije svým spánkem a nemá nejmenší důvod se starat o panáčky, kteří mu skáčou po zádech a jeden druhého mlátí hadrovým pešek přes hubu. Ať na nějakou dobu vyhraje jeden nebo druhý, bude chrochtat dál, jak se to naučil za bolševického socialismu jedné strany a pokračuje dál v socialismu s parlamentní tváří.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Opicoidní příšerky

Schylovalo se k večeru a nastal čas třetí procházky s pejsky. Obrátil jsem se tedy směrem k obýváku, kde ve svých křesílkách Gari s Norou podřimovaly:
"Vstávejte, opicoidní příšerky, vyrazíme."
"Tak jim neříkej," pravila Ljuba. „Musíš jim říkat miláčkové, jinak ti nebudou rozumět."

Ale to už jí opicoidní příšerky stály za zády. Neslyší ani na opicoidní příšerky, ani na miláčky. Vědí, že je pět odpoledne a to je čas na třetí procházku.