 | Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit. |
|
Svátky 5.-6.7.2023.
|
- Česká a slovenská vláda (na vodě) zvažují společný nákup obrněnců
- Diecézním biskupem na severu Moravy se stal Martin David
- 170 tisíc dětí odjede do 2500 letních táborů
- Scholz podporuje rumunské členství v Schengenu
- NATO prodloužilo Stoltenbergovi mandát o další rok
- Prigožin se ozval z Běloruska a vysvětloval, že chtěl potrestat zrádce
- Zelenskyj vyzývá Bidena, aby Ukrajina dostala už teď pozvánku do NATO
- Situace ve Francii se zklidňuje
- Letní den s dekorativními obláčky
 |
Příští týden budeme společně se Slováky jednat o pořízení pásových vozidel pěchoty CV90 se švédským výrobcem. Oznámil to Petr Fiala společně se slovenským premiérem Ĺudovítem Ódorem a v tom je ta potíž. Slovensko má úřednickou vládu a ta nemá důvěru parlamentu. Což samozřejmě neznamená, že se nemá se Švédy jednat, nicméně to „ale" a tři tečky se neodbytně vkrádají na mysl. Přitom spolupráce nejen v oblasti obrany je nabíledni, v obraně vzdušného prostoru funguje už dlouho. To slůvko „ale" tedy neznamená ani náznak nedůvěry v myšlenku samu, jako spíš vyjadřuje obavu, jakým směrem se Slovensko vydá. Favoritem slovenských voleb je pan Fico. To je figura mnohem děsivější než Jiří Paroubek – a teď si představme strategické vize vlády vedení Jiřím Paroubkem. Takovými představami si nechci kazit nadcházející svátky.
Jo, kdyby se jasně rýsovala společná pozice s Poláky navázané na Spojené státy, tady bych žádnými „ale" a tečkami nemařil čas.
Ale protože se nic takového nerýsuje, jenom popřeju , abyste si pod záminkou věrozvěstů a Mistra Jana na začátku léta odpočinuli.
|
|
Vraceli jsme se s Ljubou z návštěvy u Anny a Patrika a potkali přátele. Potkávám často buď pána nebo paní, vždycky se psem – mě je těžké potkat bez psa. Pes mě tím pádem zná. Když mě uviděl, hned se ke mně vrhnul, jako ke starému známému.
Ono to skákání na lidi, to je něco, co se každý majitel psa snaží vymýtit a však taky přátleé zasáhli a spustili takovou tu pozdní, k neúspěchu předem odsouzenou výchovu.
Já jim ji kazil. Co si mám pomoct, když mám to psí vítání rád?