S čím odjel Zelenskyj?
Záleží na tom, s jakou představou ze Sofie do Prahy přiletěl a s jakým pocitem na své okružní cestě do Bratislavy odjížděl. Podpory se mu bezesporu dostalo – ale tu má od první chvíle ruského přepadení a v tomto ohledu mu ji poskytl i tehdejší český prezident Zeman. Na rozdíl od současného bulharského prezidenta Radeva, podle kterého „konflikt nemá vojenské řešení". Jinými slovy, tuhle válku nelze vyhrát. Takovou studenou sprchu v Praze Zelenskyj neokusil. Dostalo se mu příslibu další vojenské pomoci, konkrétně další dodávky bojových vrtulníků Mi-24 a munice: výroba této komodity se podle dostupných informací v Česku mohutně rozjíždí.

Nevíme, do jaké míry Zelenskyj doufal v razantní podporu vstupu jeho země do NATO ve stylu „hned, nejpozději ihned". Česko v tom ohledu samozřejmě nemůže udělat žádný průlom, nicméně mohlo by přinejmenším oponovat nedávnému stanovisko evropských neutrálů, Maďarska, Irska a Kypru, nenabízet Ukrajině jednoznačnou obrannou garanci. To je totiž formulace, která fakticky znamená závoru k NATO: smysl členství přece je bezpečnostní garance. Členské státy do organizace vstupují právě z tohoto důvodu a spoléhají na to, že pokud by je „někdo" přepadl, NATO vojensky zasáhne. A zase, i to je eufemistická formulace zakrývající podstatu: spoléhají na zásah branných sil Spojených států, protože snad kromě francouzské, britské a určitě polské armády jsou ostatní evropské armády, jak se říká, na baterky. Ale i kdybychom se chtěli o kvalitách evropských armád akademicky hádat, ani všechny dohromady nevyváží sílu té americké a jde tedy o ochotu USA do eventuálního konfliktu vstupovat.

Taková je tedy realita, a navrhovaná rada Ukrajina-NATO je pouze těšínské jablíčko s efektem vytvořit dojem, že Zelenskyj má ve svém snažení získat podporu úspěch.

Podpora nicméně trvá a země svobodného světa na Ukrajinu netlačí, aby „se dohodla", což by v danou chvíli znamenalo vzdát se pětiny vlastního území. To je diplomatický úspěch po tak dlouhé válce, která přinejmenším překáží i přímo nezúčastněným zemím.

Dvě drobnosti
Návštěvu doprovázely dvě mimořádnosti. Z tiskového střediska vyvedli akreditovanou novinářku Faridu Kurbangljejevovou, pracuje pro ruskou opozici. Podiv vyvolalo, že když už ji vyhodnotili jako problém, že ji tam vůbec pouštěli. Jaké byly důvody se hned tak nedozvíme, dá se jen konstatovat, že i takto může v praxi vypadat realizace doporučení prezidenta Pavla dávat si na Rusy pozor.

O zajímavější pozdvižení se postaral zpravodaj ČT Abdreas Papadopulos. Ve své otázce připomněl vyhnání (řekl odsun) Němců po válce a zeptal se, zdali ukrajinská vláda nechystá podobný odsun v osvobozeném Krymu a v Donbasu. Mnozí byli pohoršeni, navrhovali prostořekého novináře z ČT vyhodit. Zelenskyj odpověděl vyhýbavě, že Rusový na ukrajinském území zabíjejí i tamní Rusy. Nicméně ta otázka je důležitá a svědčí ve prospěch ČT a její objektivity, že padla. O poválečném režimu se přece už hovoří, také během Zelenského návštěvy se jednalo o českém podílu na obnově. Ovšem začlenění do společenství svobodných zemí Západu bude mít i dopady politické. Chování k menšinám, jakýmkoli včetně národních, je ostře sledované. Výrok, že vyhnání Němců by Beneše dnes stálo mezinárodní soud v Haagu, sice zbavil Schwarzenberga možnost stát se v Česku prezidentem, jinak je to ale konstatování pravdivé. Papadopulosův dotaz tedy přišel ve správnou chvíli a byl adresován správnému člověku. Odpověď jsme neslyšeli, tak snad ať se dotaz Zelenskému zapsal do paměti.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Pokažená pozdní výchova

Vraceli jsme se s Ljubou z návštěvy u Anny a Patrika a potkali přátele. Potkávám často buď pána nebo paní, vždycky se psem – mě je těžké potkat bez psa. Pes mě tím pádem zná. Když mě uviděl, hned se ke mně vrhnul, jako ke starému známému.

Ono to skákání na lidi, to je něco, co se každý majitel psa snaží vymýtit a však taky přátleé zasáhli a spustili takovou tu pozdní, k neúspěchu předem odsouzenou výchovu.
Já jim ji kazil. Co si mám pomoct, když mám to psí vítání rád?