Ve vřavě kolem prezidentských voleb zapadla vzpomínka na událost těsně předvolební: soudce Šott zprostil viny Andreje Babiše a Janu Nagyovou ve věci Čapí hnízdo. O kauze se mlčelo, do arzenálu ji nezařadil Babišův soupeř Petr Pavel, nepsala o ní média. Dokonce ani sám Andrej Babiš nepovažoval za účelné téma zvednout, on, který tak rád poukazuje na to, jak je mu křivděno a jak jsou proti němu všichni spolčení. Přitom soud mu dal zapravdu, smetl kauzu coby nesmysl, ze státního zástupce udělal osla a v plném rozsahu dal Andreji Babišovi zapravdu. Stane se teď znovu tématem, teď, kdy zvířený prach bitvy zvolna uléhá? Jistě ano, nicméně z hledisk praktické politiky skutečným tématem je fakt, že Andrej Babiš utržil potřetí po sobě silnou porážku. Přitom ta porážka není zaviněna něčí chybou. Plyne z faktu, že on jako osobnost je částí veřejnosti vnímán jako schopný efektivní ekonomický praktik, druhá část ho odmítá. Jsou tu dva háčky. Háček první: ta druhá část je větší než ta první. Háček druhý: existuje i část lhostejná, ale je malá a do politiky nezasahuje. Co z toho plyne pro ANO? Dopady jsou dobré i špatné. ANO profituje z popularity svého zakladatele a v parlamentních volbách dostává příjemných plus mínus třicet procent, obvykle obsadí dvakrát více křesel než druhá partaj na pásce. Bohužel ale vinou šéfovy nepřijatelnosti nikdo nechce s ANO na celostátní úrovni jít do koalice, navíc minulé zkušenosti vedou k ostražitosti: pro sociální demokracii znamenala koalice s ANO předehru k zániku. Leitmotivem odporu proti Babišovi bylo jeho trestné stíhání. Návštěvník z Marsu by si teď mohl říct: aha, soud Babiše osvobodil, nic tedy nebrání, aby ostatní s ANO spolupracovali celostátně bez rozpaků, jako to dělají na nižších úrovních politického života. Bude se mýlit návštěvník z Marsu a s ním každý, kdo báchorce o vzetí osvobozeného Babiše na milost. V ANO tedy nutně musí kolovat otázka, máme tohle zapotřebí? Jsme opravdu na Babišovi tak závislí? Václav Klaus byl významnější persona než Andrej Babiš, ten je proti státníkovi Klausovi pouhý ukňučený hokynář, a Klausem založená ODS přežila jeho odchod a vede se jí pod novým vedením velmi dobře. Vždyť ANO je ve své podstatě dědic sociálnědemokratické agendy, zosobňující mohutný stát lopatou rozhazující peníze do každé natažené dlaně, která se kde vyskytne. Od tradiční sociální demokracie se liší jen tím, že se neohání moralismem a pokrokářstvím. Ale i to se dá velmi snadno naučit. Před ANO tedy leží významná rozhodnutí. I když sklopí uši a pojede v dosavadní linii, i to bude rozhodnutí.
V neděli jsme k obědu měli zvěřinu, daňka. Pekl se celou noc, byla to náramná pochoutka, nepamatuju, že bych někdy v životě jedl dančí maso. No a zbyla kost a ta je teď v koši a koš čeká, až bude plný a já vynesu obsah do popelnice. Koš čeká.
|