Omlouvám se za opět pražskou zkušenost, nemohu jinak, sice žiju na vsi ale v podstatě zůstávám Pražák pražácká a 17. listopad mě zastihl na Národní třídě, na Perštýně a na Jungmaňáku. Byla to pohoda, moc se mi líbil o, jak poklidném, nehysterickém duchu se vše odehrávalo. Z médií to samozřejmě vypadalo jinak a ze sociálních sítí úplně jinak. Dokonce, když o tom v neděli večer s odstupem hodin přemýšlím, mám pocit, že na ulici byli normální lidé a čím takzvaně do vyšších sfér jdeme, přibývá šaškárny a debility. Ale nebudu paušalizovat, zrovna na sítích jsem narazil na video s panem ministrem Rakušanem, jak čelil útokům proruského kreténa, který mu do tváře házel tisíce zmasakrovaných Rusů v Oděse a bůhví kde ještě: ano, kdo může věřit Rusům a Hamásu, je kretén, nebo – v případě Hamásu – editor tisku a televize, který dělá titulky ve zpravodajství. Pan Rakušan to ustál. Nejvíc se mi ale líbilo cosi, co mi ušlo v reálu, ale na internetu se tomu těžko dalo vyhnout. Youtuber Jan Špaček obcházel na Národní politiky, já tedy viděl jen Rajchla, a nabízel jim šampón Václava Havla. Špaček je coby youtuber právem slavný, má desetitisíce odběratelů, podívejte se na něho. Dokazuje, že není pravda, že se už nedá nic vymyslet. Napadlo by vás obléct se do státní vlajky a obcházet s šampónem Václava Havla a nabízet ho, se zcela vážnou tváří, s vysvětlením, že jde o šampón i s kondicionérem? Ano, podstatná je samozřejmě reakce. Jistě že jde o provokaci, ale inteligentní, jemnou, vlídnou, ironickou. Hluboko smekám. Je to chytré a hlavně – je to jaksi mimo předem nalinkované komedii, ve kterém se lidé snaží hrát svěřenou roli. Jak byste se zachovali vy, kdyby vám Jan Špaček nabídl šampón Václava Havla a byl… dejme tomu … poslanec SPD? Asi jak který. Teď jsem si vzpomněl… Když byl v roce 2008 tehdejší americký prezident Bush v Iráku, na tiskovce na něho hodil irácký novinář botu, kanadu. Bush stačil uhnout a vzápětí řekl: „Byla to třiačtyřicítka." Ano, tak odpovídá politik s formátem na nečekanou výzvu. Nevím kdo to byl, ale jak to říkal starý pan Murin, to musel bejt někdo jednoduchej, někdo moc jednoduchej. V létě je večer pozdě, v zimě brzo, který pes se v tom má vyznat? Naši pejskové rozhodně ne. akmile se začne stmívat, přijdou, že chtějí na třetí procházku. Pak se vrátíme, pracuju a oni přijdou, že se jde spát. Dyť je osum? Nepodstatné. Odpovídají a koukají na hodiny. Dvě hodiny po setmění.
|