Poslední ostuda
Už bych nejraději povykoval, nechte toho Zemana bejt, ale ta nelibost (s výjimkou 51% voličů, kteří ho podpořili) ho následuje i po odchodu z funkce. Jenže, ono je to těžké… Kdo zavinil, že mu zřídili kancelář do které se musí po schodech? Upřímně, je kupodivu, že tomu nezabránil on sám. I když vezmeme v úvahu faktor bohorovnosti, stejně by se i velmi bohorovný člověk zajímal, jak situovaná bude jeho příští štace. Tím spíš, je-li vozíčkář a má tedy problémy, o kterých by jinak netušil. Ledaže by to bylo spiknutí nebo důmyslná finta, dávám ji do oběhu bez nároku na cokoli: aby se podpořil mýtus o moudrém panovníkovi a zlých rádcích, zorganizuje se tento zhovadismus, aby mýtu podlehli i ti, kdo pochybovali.

Při této doufejme poslední ostudě dlužno povzdechnout: aspoň že nepostihuje republiku, jako všechny předchozí.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Zahanben

Je to tak, že v obýváku mají Gari s Norou svá pelechokřesílka: technicky pelechy, fyzicky křesílka – mají svůj nábytek a nelezou na náš, tak je to prosté. U křesílek stojí miska na vodu a džbán, něco jako vyrovnávací nádržka. Obsah džbánu se rovná dvěma miskám.
Když pak jdu a zaslechnu lemtání a podívám se a Gari… lemtá ze džbánu, je to pro mě připomínka: zapomněl jsi na svoji primární povinnost misku udržovati ve stavu plném!
Výčitku lze vyjádřit různými způsoby. Třeba:
Na co myslíš a kde se flákáš, jak to, že je miska na suchu?
Nebo: Blems...blems...blems…
Efekt je stejný. Běžím a misku doplním vodou.