Čekají nás studené a mokré velikonoce, nicméně popřát si k nim můžeme. Na přilepšenou dodám výsledky průzkumu důvěry ve vládu a další instituce. Žádná sláva, nejlíp na tom jsou obecní zastupitelstva a starostové, o stupeň níž krajská zastupitelstva a hejtmani a nejhůř pak náčelníci, parlament se senátem, vláda a prezident. Jsou to zjevně čísla, která nevypovídají v podstatě vůbec ni, leda to, že důvěra klesá se čtvercem vzdálenosti od občana. Čím je instituce dál, tím je důvěra menší. Nic pohoršujícího na tom nevidím. Naopak. Za ideální bych pokládal takový stav, že bychom nevěděli, že vládu a parlament vůbec máme a kdo v ní zasedá. Věci by fungovaly jak mají, všechno by klapalo, proč se tedy zajímat o něco takového, jako je vláda? Momentálně je to naopak, nefunguje dohromady nic, o klapání ani řeči, čtrnáct kilometrů dálnic (podívejte se na mapu) vydáváno za úspěch, opozice blokuje parlament prakticky permanentně, proč tedy se o to zajímat, natož pak tomu důvěřovat? Důvod nevidím. Popřát si pohodové svátky? Důvod vidím a přeji vám ty nejlepší.
Navštívil jsem rodinu kamaráda Přemka. S Petrou a Ondřejem mají pejska, srandovní buldočku. Uvítala mě, jako kdybych byl majitel velkouzenářství s kapsami plnými vzorků. Lásku mi vyznala bezvýhradnou a když jsem se konečně dokázal posadit do křesla, seděli jsme tam dva, ve vrstvách. Čímž chci říct, že jsem ji měl na klíně. Čekal jsem, že mě doma bude čekat přísné zkoumání a odsudek. Nic se ale nestalo, naše dámy mě ani neočuchaly. Není možné, že by na mně nic nezůstalo. Bylo to ale podměrečné. |