Dvě tváře a poučení dějin
Kdybychom měli hnutí ANO přirovnat k lodi, asi by to byla galéra. To byla loď vybavená vesly, veslaři neboli galejníci seděli uvnitř a veslovali podle rytmu bubnu, přičemž bubeníka ovládl kapitán. Kdo vesloval málo, přetáhli ho přes záda bičem. Fungovalo to kupodivu dobře.

Je-li ANO taková galéra, ocitla se v ošemetné situaci.

Zatím měla kapitána, bubeníka i muže s bičem v jedné osobě, byl jí Andrej Babiš. Nebyl neúspěšný. V parlamentním přístavu je galéra ANO ze všech lodí největší a ani v jiných disciplínách se o ní nedá mluvit jako o ztroskotaném vraku. Nicméně plavba potřikrát nedopadla podle kapitánových (bubeníkových, biřicových) představ. Andrej Babiš tedy oznámil, že se stáhne stranou, zaleze do kajuty a opustí ji jen někdy, aby se podíval a případně poradil.

Kdo ale bude ten kapitán, kdo bubeník a kdo muž s bičem?

Před odchodem do kajuty ustanovil Babiš „dvě tváře", privilegiem nosit tvář byli obdařeni dva nejvěrnější, Karel Havlíček a Alena Schillerová. Celkem očekávaně i oprávněně, oba jsou loajální, mají zkušenosti z exekutivy a veřejnost je přijímá ve škále od vlažnosti až po nadšení.

To se ale týká především Aleny Schillerová, která si při putování českou a moravskou krajinou získala tisíce příznivců a příznivkyň. Ne nadarmo se jeden čas spekulovalo o tom, že ANO nasadí do prezidentské kampaně právě ji a dost možná teď Andrej Babiš lituje, že se tak nestalo: asi by to bylo nevítězství, ale určitě ne ostudná prohra.

Karel Havlíček je určen coby stínový premiér a jaksi se tuší, že by mohl být premiérem skutečným, kdyby ANO vyhrálo volby.

Jak se na to dívá Alena Schillerová? Je tou myšlenkou nadšená? Kvůli tomu se nechala fotit s pávem? Jak svorně budou oba bubnovat a bičovat – protože když se s bubnováním a bičováním přestane, veslaři poleví a vesla se do sebe zapletou a galéra skončí na mělčině, v horším případě na skalisku. Nebo bude jeden bubnovat a druhý bičovat a kdo vezme palici a kdo bič? Otázek je mnoho.

Historické poučení je jediné: po odchodu diktátora se sází na mýtus kolektivního vedení. To záhy skončí vzájemným vražděním.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Plná pravda

Naše procházka začíná jekotem Nory. Vyjdeme z vrátek a k Noře se přidá pejsek u sousedů. Nora štěká, pejsek štěká, jdeme dál, Nora zmlkne a pejsek taky. Tak je to denně. Teď, jak jsou mrazy, mě napadlo, že snad ten sousedovic pejsek je venku, asi tam má boudičku, je to mrňous chrtík, není mu zima?
Hlavu jsem si tím nelámal. Dnes jsem s paní sousedkou na to téma zapředl hovor a pravda je taková:
Chrtík nemá venku boudičku. „Je nahoře", vece sousedka. Válí se v posteli, překládám její slova. Uslyší jak Nora ječí, taky začne ječet, letí dolů, domácí lidé mu otevřou, huláká u vrátek dokud neodejdeme.
"Pak zase jde nahoru," vece sousedka.
Zalézt do postele, překládám já.