Co nás posiluje
Ministr zahraničí Jan Lipavský se v pondělí setkal s našimi velvyslanci. Jistě to nebylo pohodové shromáždění, diplomatický sbor čeká velká obměna, do konce roku se má vystřídat 29 ambasadorů. Někteří mají hlavu ve smutku, patří k nim i Martin Stropnický, který zažil profesní jízdu na tobogánu, když byl jednu chvíli uvažován jako kandidát na prezidentský úřad za ANO a nyní, když mu v Tel Avivu vypršela smlouva, je „svého štěstí strůjcem", jak se vyjádřil. Lipavský mluvil o intenzivnější spolupráci a uvedl výslovně Německo, Polsko, Francii, Nizozemsko a Skandinávii. Pochválil si, že předsednictví v Radě EU posílilo obraz země jako silného bloku a dokázali jsme se vymanit ze škatulky východoevropské země, která těžko drží tempo se zbytkem Evropy.

Výčet perspektivních zemí je zajímavý. Sympatické jsou silné vazby Fialovy vlády na Polsko, které hraje vlastní sebevědomou politiku a opravdu se nemusí obávat o obraz „silného člena bloku". Ve své zahraniční a branné politice se Polsko orientuje spíš na Spojené státy – projevuje se v mnoha ohledech, čerstvě v orientaci na americký systém protivzdušné obrany, kdežto my se budeme podílet na stavbě protiraketového deštníku iniciovaného Německem. Jedno i druhé má svůj smysl, obrana vzdušného prostoru má prvořadý význam za situace, kdy nám z východu hrozí revizionistická mocnost, neváhající užít k prosazení vlastních zájmů vojenskou sílu.

Posilování a sebevědomí, to je něco, co opravdu potřebujeme. Lipavský konkrétně hovořil o evropském předsednictví, které se napodruhé povedlo: je dobře, že se povedlo, byl to ovšem spíš byrokratický karneval elit v Bruselu, než aby to mělo reálný smysl. Což v poslední době platí o větší části výkonu Bruselu. Spolupráci a hlavně příklad bychom měli nasměrovat ale hlavně na Polsko. Má podobnou poválečnou minulost jako my, avšak „tempo se zbytkem Evropy" zjevně udržuje lépe než my. Polští ministři nemusí nabádat Poláky, aby jezdili nakupovat do českých samoobsluh a polští motoristé nejezdí do Česka závidět nové dálnice.

Takže závěrem, sebevědomé řeči jsou lepší než defétistické řeči, ale ve finále je výkon země to, co rozhoduje. A tím se Lipavský a celá vláda které je členem chlubit nemůže.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Rovnou za nosem

Jak rychle se mění návyky! Je to pár dnů, kdy jsme se ploužili z procházek a vyhledávali při tom každičký stín vržený korunou stromu. Od soboty capkáme loužemi – a Gari, sotva proběhneme vrátky, míří rovnou do garáže.

Ví, že tam stojí židle a hned vedle ní moje kolo a na opěradle a na blatnících kola se suší ručníky. Do sprcháče se jí nechce, tím méně pak Noře, ale proceduru ručníkovou miluje. Nejdřív je třeba přehodit ručník nako čabraku, řádně drbat. Pak se přejde na hlavu a na hrudníček a bříško a kejty a podběhy čili paždíčka a nakonec tlapky, nejdřív přední. Snažím se střídat, která přijde pod ručník první.

Jenže nakonec je první Gari, Jako ve všem, je to její úděl.