Už ne Fialova drahota, ale Fialův pláč
Od politických předáků neslyšíme nářky moc často. Zřídka přiznají, že jde něco od deseti k pěti. Putin si kupříkladu pochvaluje, jak jde Rusko od jednoho vítězství ke druhému, ano, takto je třeba hovořit. Nářek Milouše Jakeše z projevu na Červeném Hrádku o kůlu v plotě přispěl k pádu režimu a zapsal se do moderní historie.

Vystoupení premiéra Fialy na konferenci ReVize Česka se samozřejmě nedá s Jakešovým extempore srovnávat. Nicméně to, co z referátu na konferenci přítomného Radka Bartoníčka vyplývá přece jen vede k zamyšlení a matná vzpomínka na Červený Hrádek se přece jen vkrade na mysl. Premiér si postěžoval na pasivní rezistenci úředníků. Podle něho by úředníci zesabotovali všechny konkrétní kroky vedoucí k omezení dotací a že tedy bylo nutno nařídit úspory ministerstvům obecně, ať si je pak prosadí podle svého. Opravdu není sám, kdo nefunkčnost státu kritizuje. Je málo oblastí, kde by situace nebyla zabetonovaná. Vlny stížností se střídají jako mořský příboj. Školství, nedovedli spočítat děti. Pošty, máme jich na hlavu víc než kde jinde, a stejně vám balíček nedoručí. Dvacet kilometrů dálnice do Rakouska se (ne)staví třicet let. To vše je důsledek nefunkčnosti státního aparátu. Že není schopen podstoupit redukční dietu a že naopak dokáže velmi čile vzdorovat, tomu se nelze divit. Vždyť příklad k odporu vůči úsporám podali naši přední novináři, když zvýšení DPH na noviny označili za hrozbu demokracii, třebaže každý ví, že papírové deníky jsou na historickém odchodu a kdo si zachová zálibu v listování, nebude hledět na to, zda zaplatí za výtisk dvě kačky navíc. Když dali takový příklad odporu, není divu, že prapor vzdoru zvedli ostatní taky. Včetně příslušníků mašinérie státního aparátu.

Skutečnost je totiž taková, že státní aparát zůstal ve své podstatě nedotčený od dob komunismu. Prakticky vše dobré, co je v našem životě, je výsledek působení soukromého sektoru, kdežto nic z toho, co má na starosti stát, nefunguje. Petr Fiala za to samozřejmě nemůže, ani jeho vláda, ani vlády předchozí. Tak to proste je a napořád bude. Fiala si nad jedním z aspektů té neschopnosti zanaříkal. Bohužel nic jiného se podniknout v této věci nedá.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Postřižiny

Už je na to skoro pozdě, některé borovice na naší zahradě už mají svoje nové výhonky povážlivě nazrálé, nicméně skoro pozdě je lepší než úplně pozdě, takže jsem se pustil do zastřihování. Ty lepší kusy má v péči Ljuba, já holím kousky menšího estetického významu.

Poutavá práce to není, nicméně jsem docela rád, že mi u toho asistuje Nora. Zřejmě má starost, jestli nespadnu ze štaflí. Když totiž něco na zahradě dělám, najde si klacek a žvýká ho. Když ale balancuju s nůžkami na štaflích, leží pode mnou a líže si tlapu. Říká si: snadne… nespadne… spadne…

Nespadnu. Už proto ne, že nechci mít Noru placatou jako přednožku u krbu.