![]()
![]() Premiér Babiš jakoukoli snahu o rozumnou fiskální politiku, o které snad dříve mluvil (snil?), evidentně vzdal. Volby se blíží a premiér ví, že mu je může koronavirus snadno prohrát jako Trumpovi. Část opozice, která návrh podpořila, si pak zadělala na problém v příštím volebním období, kdy se chystá vládnout. Bude potřeba pacifikovat rozbujelé veřejné finance směrem k elementární rozpočtové odpovědnosti a rozumnosti a je iluzorní si myslet, že by se koaliční vládě, nota bene tvořilo-li by ji ještě více stran než doposud, podařilo tak zásadně snížit výdaje. Bude tedy muset opět nepopulárně daně zvyšovat. A vzpomeňme na vládu Petra Nečase. Celý cyklus se tak zopakuje. Daně se snižovat měly, ale v době konjunktury. A tehdy se měly hledat i úspory. Zvyšování daní a další pokusy o úspory jsou tedy v principu pochopitelné, v provedení chaotické a nepřesvědčivé. Sám princip je jednoduchý: do lidí se pumpovaly peníze nepodložené prací, byla to „pomoc v nouzi". Bez pomoci by nastala nouze. Pomoc se tedy realizovala a nouze začne doléhat, přesně jak to předvídal Filip Šebesta. Vzpomínal na osud vlády Petra Nečase. To je teprve před námi s tou výhradou, že je třeba notné dávky optimismu, aby člověk věřil, že si polepšíme. Bezradné plácání od ničeho k ničemu se tak nás ujalo, že očividně není takzvaně zaviněno tou či onou vládu. Je stejné, ať je u vlády ten či onen. Je to takový „český svéráz".
V předsíni po návratu nastal propletenec. Gari s Norou víc věří svým jazykům než osušce a vzájemně si olizovaly hřbety. Nakonec se mi přece jen podařilo jim ručník vnutit a mohli jsme vkročit dovnitř příbytku, abychom se tam odpařili.
|