Jakmile vytvoříte orgán, jakmile založíte akční skupinu, jakmile vydáte programové prohlášení s takovým nebo makovým záměrem, máte prsty v mandlu, nelze cuknout, protože musí vzejít výsledek. Vládní zmocněnec pro oblast médií a dezinformací Michal Klíma je mimo jakoukoli pochybnost demokrat a slušný člověk a osvědčil to za minulého režimu i veškerou svou činností po jeho pádu a jistě má ty nejlepší úmysly i teď. Měl by ale odložit brýle ,mámení a nahlédnout realitu: ať vznikne co vznikne, bude to intepretováno jako cenzura. Zavádějící a škodlivý protože nedefinovatelný je pojem dezinformace a měl by být vyškrtnut ze slovníku používaného na veřejném kolbišti. To, oč se vláda snaží, j v souladu s tendencí pozorovatelnou i v jiných oblastech.
Dám příklad. Michal Klíma je dostatečně dlouho dospělý člověk, aby nevěřil jím vyslovené tezi, že „lidé potřebují profesionálně zpracované informace, aby nevěřili dezinformacím". Boží prostoto, co nám chce namluvit? Musí přece vědět, že někteří lidé jsou schopni věřit kdejakému nesmyslu, přestože profesionálně zpracovaných informací je víc než dost. Máme veřejnoprávní televizi a rozhlas – jejich zpravodajské, opakuji zpravodajské, nikoli komentativní produkty jsou naprosto na úrovni světové seriózní žurnalistiky. V tom to opravdu není. Jádro vidím v těch sto padesáti milionech, po kterých se už teď natahují ruce. Seriózní noviny? Jsou Babišovy MF Dnes a Lidovky seriózní noviny? A co když Babiš příští volby vyhraje a místo Michala Klímy se zmocněncem stane, střelím od boku, momentálně zavržený Mára Prchal a granty bude udělovat on? Kdyby to bylo co k čemu platné, padl bych ochotně na kolena a vzepjal ruce s prosbou zarazte ten nesmysl, dokud je čas.
Já vím, zarazit nelze, je tu tlak z Bruselu, je tu bruselí Kodex zásad boje proti dezinformacím, a proti tak silnému větru nelze močit bez rizika. Lidi nejsou tak pitomí, jak je bojovníci proti dezinformacím označují. Ale oni to dobře vědí. Jde o ty prachy, hlavně o ně.
Začala zimní bouřkou s vánicí. Nakonec jsem usnul. Probudila mě ve dvě ráno Garina, chtěla se napít. Napila se. Ve čtyři hodiny ráno mě probudila Nora. Chtěla čůrat. Musel jsem ji odnést dolů, počkat a zase vynést nahoru. Pak už nikdo nic nechtěl. Teď je klidná noc, tichá noc. Jdu spát. Co mě čeká? |