Takzvaná záchrana spalovacích motorů
Evropská komise se uvolila učinit ústupek, takže po roce 2035 budou spalovací motory v automobilech povoleny, ovšem jen pro syntetický benzín. Takže budou souběžně jezdit dožívající auta na benzín (= čepovat normální benzín) a vedle nich auta též se spalovacím motorem, principiálně identickým, ovšem poháněným pětkrát dražším syntetickým benzínem (= čerpaným u téže pumpy, ale z jiného stojanu).

Ach jo. Nás pamětníky opravdu budou muset postřílet, abychom nerušili, je to toužebné přání dnešních růžových tvářiček: tak moje matka (ročník 1903) označovala zapálené svazáky v modrých košilích s rudým odznakem na prsní kapse (mnozí se po prozření stali disidenty), dnes jsou to aktivisté s prsty zčernalými od lepidla. Dvojí benzín už existoval v padesátých létech, lišil se barvou, ten levný byl pro státní auta (měla jinou poznávací značku) a drahý čepovali soukromí majitelé. Teď se vymýšlí, jak to zařídit, aby majitelé hodných aut nečepovali zlobivý benzín – někdo navrhuje jiný průměr ústí nádrže.

Holt půjdou na odbyt trychtýře…

Je to tak strašná blbost, že by si jeden ukroutil hlavu. Někdo, kde se vzal, tu se vzal, rozhoduje o dramatickém zásahu do posledního funkčního průmyslového odvětví Evropy a kalkuluje se s technickým řešením, které neexistuje a nějak se jaksi spoléhá, že ho jaksi někdo vynalezne, protože zatím to vždycky dobře dopadlo. Někdo tedy vynalezne metodu, jak lapat ze vzduchu CO2 a převádět ho na palivo – za ekonomicky přijatelnou cenu a ten někdo bude stát po boku někomu, kdo vynalezne automobilovou baterii, která by se vyráběla v tuzemsku z jiných materiálů, než jaké dodávají Číňané z vydrancovaných afrických nalezišť. Nejhorší na tom všem je, že chodíme kolem toho a tváříme se vážně a právě tak se tváříme seriózně, když nám růžové tvářinky malují, jak všechna auta budou na elektriku.

Ale i na to je historická paralela.

Číňané se také tvářili vážně, když jim Velký kormidelník Mao nařídil Velký skok (to je něco jako Zelený úděl v jiném hávu) a aby se navýšila produkce železa, lidi na vesnici byli nuceni tavit železo (ano, čekají nás komunitní elektrárny) a nakonec to vyústilo do hladomoru, jemuž v některých oblastech podlehlo až 40% obyvatelstva.

Tak daleko to v Evropě nepůjde. Kdy to skončí záleží na tom, kdy se přestaneme tvářit, že to bereme vážně.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Do toho nejdem

Ráno se počasí zbláznilo (a setrvalo při tom celý den). Sledoval jsem oknem na terasu, co se venku děje a pak už jsem ztratil naději, že něco vychytračím, nasadil obojky a zavelel, že se jde ven.

Gari s Norou se důvěřivě hnaly k domovním dveřím. Otevřel jsem je. Vystrčily nosy a hned je zastrčily. Přál bych vám vidět jejich pohled: ty jsi spad z jahody naznak!
Kdepak, vzácné přítelkyně. To je jen počasí a když už mu nemůžeme poručit, musíme se mu podřídit.