Jak prohrát válku o lidské duše
Je to šílené, ale příští úterý to bude měsíc od té soboty, kdy se v části Izraele v blízkosti Gazy událo vražděn přesahující nejhorší hororovou představivost. Všimněme si propagační stránky celé akce.

Její zvířeckost byla pečlivě naplánovaná, vrazi byli vysláni, aby podřezávali děti, znásilňovali a upalovali zaživa. Věděli, že reakce Izraelců bude nelítostná a o to tady šlo. Izrael má podporu takzvaného starého světa, kdežto zbytek je proti němu – stačí se podívat na výsledky hlasování OSN, na rezoluce mezinárodních organizací, ať je to UNESCO, WHO, spolků jako je Amnesty international, výběr je široký. Navíc je v Západní Evropě už pevně usazena pátá kolona takzvaného globálního jihu, mnohdy až nepřátelsky naladěných lidí. Dále se muselo počítat s postojem progresivistických politických subjektů a médií: ani v tom nemusíme chodit daleko pro doklady, připomenu s jakým nadšením rozšířila BBC lež o izraelském bombardování nemocnice v Gaze a jak i u nás v podstatě všechna média ochotně přebírají údaje o počtu obětí izraelských náletů z palestinských zdrojů – nikdy s dovětkem „údaj nelze nezávisle ověřit".

Kdo si zachoval zbytek soudnosti, musí žasnout, když vidí vedle sebe dvě vlajky, palestinskou a duhovou vlajku homosexualismu. Vždyť Hamás je totéž jako Islámský stát, má stejné cíle, vytvoření islámského velestátu zdaleka nejen „od řeky k moři", a vražedná nenávist k homosexuálům (a samozřejmě pohrdání ženami) patří k základům jeho politické výbavy.

V této ofenzívě se počítá s tím, že Západ je posedlý sebemrskačstvím a řezáním větve pod sebou. I to zapadlo do plánu, který se dlouho připravoval a před měsícem se přikročilo k jeho realizaci s úspěchem, jakým možná ani strůjci nečekali. Nemohli přece tušit, jak silně je na Západě zakořeněn antisemitismus, že mladé krásné holky budou chodit s plakáty doporučujícími odstranit z Evropy židovskou špínu, a na pražském Staroměstském náměstí že se jiná krásná dívka bude promenovat v tričku oslavujícím masakr izraelských olympioniků v Mnichově. Nejde ale jenom o mládež nadšenou, že může bez rizika bojovat o něčí svobodu. Ve stejném proudu jedou i mnozí akademici a renomovaní žurnalisté. Vážená média dávají prostor k rozkladům dokazujícím, že Izrael je opravdu jen sionistická entita bez práva na existenci.

Zde bych položil otázku zcela řečnickou, bez naděje na odpověď: když se to povede a splní se naděje té krásné mladé norské dívky a Evropa bude zbavena židovské špíny a sionistická entita zažije to, čemu Němci říkali ausradieren v souvislosti s Židy (a perspektivně i Čechy a podobnou pakáží), když tedy bude tato chátra vymazána, zastaví se to? Nastane klid?

Odpovědi se nedočkám, ale znám ji: nezastaví. Vždyť už teď jsou křesťané na celém světě pronásledováni, vražděni a mučeni víc než za časů Diokleciána, za mlčenlivé nevidoucí nevšímavosti progresivního Svatého otce. Pořadník je napsaný.

Proto je dobře ne ztrojnásobit, ale zpětinásobit přísun peněz Hamásu. Abychom to měli dřív za sebou.

Toto je samozřejmě ironie takzvaně krvavá. Ale vážně, propagandu dělají ti hoši perfektně. Někdy to ulítne, když se na záběru mrtvého dítěte vynášeného z trosek patrné, že jde o loutku a když efektní fotka chlapečka plačícího nad tělem mrtvé matky má šest prstů, což je známá chybka, jíž se dopouští umělá inteligence při výrobě realistických fotografií. Po opravě bude fotka kolovat dál, je výtvarně perfektní. Izraelci proti tomu kladou fotky skutečně upálených a zmučených dětí. Jenže jsou to drastické dokumenty a na ty se nerado kouká. Někdo by jim měl poradit, ať taky zapojí umělou inteligenci do propagace. Nebo v nejhorším tu normální, lidskou. V téhle válce jde o lidské duše víc než o dobytí betonových tunelů, vybudovaných za peníze Evropské unie.

Jako malé štěňátko

Minulý týden jsme Noru našli ležet na boku na dlažkách, hrabala nohama a nemohla se postavit. Veterina, injekce, léky. A dneska? Seděl jsem večer u stolu a Nora kolem mě skákala a cpala mi do klína tenisák. Pak přiběhla Gari, začaly se o míček tahat, div mě nesmetly ze židle.
Jedna dvanáctiletá, druhá desetiletá. Jako malý holky.
A se mnou je to kolikrát taky tak. Že si nedám pokoj!