Miloš Zeman získal v přímé volbě dvakrát po sobě prezidentský úřad kampaní založené na hnusné lži. V prvních volbách osočil svého soupeře, že usiluje o revizi Benešových dekretů, v druhé volbě zase namluvil voličům, že se soupeř zasadí o otevření hranic republiky migrantům. Výsledek těchto dvou lží? Deset let ostudy, kdy jsme museli hledět k Hradu se sevřeným žaludkem, protože tam seděl proruský a pročínský patolízal, intrikán a neúnavný generátor ostudy. Vše naznačuje tomu, že se chystá něco podobného. Andrej Babiš zahájil kampaň do finále tiskovkou po prohře s Petrem Pavlem. Jeho nenávistný projev plný lží vyděsil i mnohé jeho stoupence a spolustraníky. Ještě toho dne se potkal s Putinovým obdivovatelem, vlastizrádcem Jaroslavem Foldynou a od Tomia Okamury jsme se dozvěděli, že spolu konzultovali „další vývoj". U silnic se objevily billboardy obsahující lež, která si s těmi Zemanovými nezadá. Má vyvolat ve voličích představu, že Petr Pavel si přeje válku, kdežto Andrej Babiš je mírotvůrce – už na své tiskovce bájil o jakémsi mírovém summitu v Praze. Andrej Babiš je nebezpečnější než Miloš Zeman v mnoha ohledech. Zeman byl v podstatě neškodný opilec, zahleděný do sebe a soustředěný na drobné podrazy a šokující urážky. Babiš ale může pomoci realizovat to, o čem jistě sní Vladimír Putin. Maďarsko už je mu povolné, politicky rozvrácené Slovensko má k tomu našlápnuto a nedělejme si iluze, že se to u nás nemůže stát. Hra na mírotvorbu je cesta ke kapitulaci – a Babiš v tom není osamocený a na ruku mu nepůjde jenom exot Foldyna anebo politický podnikatel Okamura. Ve hře je politická orientace země v době, kdy v naší blízkosti je válka a my jsme na seznamu nepřátelských zemí Ruska. Pro zajištění vlastní moci je ten člověk schopný udělat cokoli – poslední téma jeho kampaně jasně naznačuje změnu zahraničněpolitického kurzu. Zeman byl politicky impotentní – jeho jediný úspěch byl v tom, že otevřel dveře sociální demokracie postkomunistické bažině a pak, když ho ze strany vyštípali, věnoval všechnu píli k její likvidaci. Babiš je jiný stratég. Ten by z Česka soft diktaturu orbánovského typu vyrobit dokázal, a divili bychom se, kdo všechno by byl ochoten mu jít na ruku V těchto čtrnácti dnech tedy půjde věru o hodně. Omlouvám se pravidelným čtenářům Psa, kteří jsou zvyklí za pětadvacet let existence serveru, že se snaží události glosovat z odstupu a bez angažovanosti. V tomto případě nestrannost odložím. Pravdu měla Danuše Nerudová, když v sobotu prohlásila, že je Babiš zlo. Měla pravdu, a zlo je třeba zastavit.
Jdeme třetí, večerní procházku. Z mobilu poslouchám rádio a jaksi podvědomě je mi něco divné. Co to může být? Ve tmě se kolem mě mihotají světélka, jedno červené, jedno modré. To je v porádku. Pejskové svítí, nikam neutíkají, mám je pod dohledem… Co je tu sakra divného? No jo… Já se splet a červený obojek jsem dal Noře a modrým obdařil Garinu. Jedna i druhá běhají, ale každá jaksi jinak. No a ten rozdíl udělá, že si říkáte: je to něco divného, ale co to jenom může být... |