Vládní nebo nevládní
Mnoho zvláštních jevů provází tyto prezidentské volby – v úterý to bylo náhlé probuzení náboženského cítění Andreje Babiše. Když ho karmelitáni nepustili k Jezulátku dopoledne, vystál frontu na korunovační klenoty a posílen energií vysílanou ze svatého hřebu se vrhl ke dveřím chrámu znovu, tak silné bylo jeho puzení. Nebo puzení ze strany jeho analytiků, kteří zjistili, kolik katolíků volilo Danuši Nerudovou a samozřejmě hlavně Pavla Fischera.

To je ale maličkost. Je tu zvláštnost zásadnější. Jak známo, vládní koalice nepostavila kandidáta, takže jen Babiš a Bašta se mohli pochlubit oporou strany respektive hnutí. Vládní sestava pouze doporučila trojici Fischer, Nerudová a Pavel pozornosti voličů. Vyvolalo to podiv, otazníky i námitky. Renomovaní komentátoři to vládě vytýkají dodnes jako nedostatek.

Teď střih a pohled z druhé strany. Andrej Babiš klasifikuje svého soupeře Petra Pavla jako exponenta vlády, jako vládního kandidáta. Nedělá to jen verbálně. Způsobil očividně nesmyslnou rozpravu v parlamentu s cílem vyvolat hlasování o nedůvěře, jen aby mohl propírat vládní kiksy, čímž donutil vládu, aby co nejhlasitěji ujišťovala veřejnost o svých úspěších. Celý ten cirkus je namířen proti Petru Pavlovi – coby vládnímu kandidátovi. Pokud bude Pavel zvolen, dovozuje Babiš, bude mít současná pětikolka v kapse všechno, Hrad, vládu, dolní komoru, horní komoru a Ústavní soud.

Je tedy Pavel vládní kandidát, jak tvrdí Babiš, nebo není, podle mínění kritiků?

Není to tak úplně akademická debata. Kdyby totiž Petra Pavla takříkajíc vynalezla vláda, vybrala ho z mnohých a vystrčila veřejnosti coby svého reprezentanta, Pavel by jí nejspíš musel být zavázaný. Teď je jeho vazba na vládu volnější. Přirozeně že tu vazba je, vždyť jeho soupeř je předseda silnější z obou opozičních stran. Je to ale vazba plynoucí z logiky věci a nezavdává podklad pro vděčnost, natož pak servilitu. Prostor k důvěře v Pavlovu nezávislost má tedy i volič, která pětikolkovou sestavu jaksi nemusí. A navíc, Pavolvým před nedávno ještě soupeřům se teď snadněji projevuje podpora. Nerudová funguje tak, že to připomíná americké volby, kde se volí i viceprezident. A úplně nakonec – ona ta vláda opravdu oblíbená není, žádná by nebyla v dané situaci. Čím volnější spojení s ní, tím líp, doporučení z její strany může zafungovat jako polibek smrti. Babiš tedy může opakovat, že Pavel je loutka vlády, ale podstatné je to, co si o tom myslí volič a ten – jak analýzy ukazují – dovede přemýšlet bystřeji, než mnozí předpokládali.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Ty noční procházky...

Večer byla s pejsky Ljuba. Chybělo mi blbejch šest set metrů do limitu deseti kilometrů a tak jsem později vyrazil do noci, abych obešel blok. Vracím se, přemýšlím co budu zítra psát a najednou ve tmě sto metrů přede mnou červené světýlko!

Jasně že jsem věděl, že to není Gari. Že to nemůže být Gari, protože Gari i Nora jsou doma. Navíc se to světýlko pohybovalo nízko nad zemí. Byl to cizí pejsek, malinkej pejsek. Nepochyboval jsem o tom ani chvilku. Ale i když jsem věděl, že je to cizí pejsek a cizí světýlko, stejně mi bylo sympatické a šel jsem mu vstříc s důvěrou.

Až doma mě napadlo, že kdyby to byla Klekánice nebo Hejkal, že by mě strašidlo snadno nachytalo na červené světýlko. Ano, byl to pejsek, ale co kdyby to byl Hejkal?
Musím být obezřetnější. A chodit s Gari, ne sám.