Malá vzpomínka na Velký únor
Je možné, že jsem se toho dne počural, ne-li hůř, byly mi necelé tři. Zato si pamatuju o dvacet let později… To mi jednou půjčil kamarád auto s autorádiem, to byla tenkrát naprosto nikoli samozřejmost. Tak tedy jedu, zapnu rádio, a někdo tam něco povídal, jak je ten střední stav páteří společnosti a ti naši rolníci jak je třeba je milovat a opečovávat. Nevěřícně jsem to poslouchal a doteď si živě vybavuju, jak mě napadlo: co to ten člověk povídá? Vždyť ho zavřou! A co ten redaktor rádia? S ním zametou jak tajtrlíkem. Byl jsem tenkrát při studiích v rádiu zaměstnaný (a však s námi všemi do roka a do dne zametli jak s tajtrlíkama s výjimkou pár těch, kdo byli ochotni jim v tom pomáhat). Poslouchal jsem tedy a kroutil hlavou, dokud to neskončilo a hlasatel oznámil, že jsme slyšeli projev Klementa Gottwalda z roku 1947.

Jo, jo, byl to taky jubilejní rok, ten 1968 a během něho jsem si často opakoval, dokonce s jakousi pýchou, že jsme ten nesmysl snášeli dvacet let a poslali jsme ho do kytek.

Dlouho jsem si to neříkal.

Byl ten závěr týdne ve znamení výročí, Ukrajina, únorový puč. Oběť Jana Zajíce kulaté výročí neměla, ale na den to klaplo. Zajímavé: všechna tři mají společného jmenovatele Rusko. Fascinuje mě, jak to pokračuje. Diskuse pod mými úvodníky z důvodů duševní hygieny nečtu, ale maily ano a udivuje mě, jak po tom všem co se stalo a děje a zřejmě bude dít, jak po tom všem tolik lidí k Rusku tíhne. Ta přitažlivost trvá a politická síla se formuje. Zatím to nevypadá nijak hrozivě. Ale tak je to vždycky, do jistého momentu jsou ti Gottwaldové komické figury. Pak se něco stane a lidi se přestanou smát.

Proto s takovým neklidem vnímám patlácké počínání Fialovy vlády. Čekal bych, že v této situaci doslova existenciálního ohrožení si stanoví priority: bydlení; infrastruktura; energetika;školy; zdraví… řeší televizní radu, aby měla svého ředitele a změnu zákona valorizace penzí. Přičemž ty výše zmíněné priority čekají hlavně na změny přístupu a zjednodušení schvalovacího procesu. Proč má schválení elektrárny trvat jedenáct let? Proč nechala zrušit stavební zákon a jiný nenabídla? Proč musím držet účetní abych zaplatil DPH a ona musí třikrát ročně na školení, aby se coby profesionál v tom vyznala?

Tenkrát v tom osmašedesátém roce jsem byl mladý třiadvacetiletý pitomec, plný důvěry v budoucnost. Co se pitomosti jsem se nezměnil, jenom ta důvěra zmizela. Tenkrát jsem se hodně zajímal o osmačtyřicátý, četl knížky, hovořil s pamětníky, ty chyby tehdejší Benešovy reprezentace byly zjevné. A dnes?

Mám z toho všeho hodně nepříjemný pocit, že ti lidé nevědí, která bije.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Zmýlená neplatí

Byli jsme na začátku procházky. Šli jsme naší ulicí, přešli první křižovatku a vtom od silnice přijíždělo auto. Zahlédl jsem ho a řekl jsem si není to Ljuba, ale to auto vypadá jako to její. Však jste si toho jistě taky všimli, dneska opravdu jsou všechna auta na jedno brdo. Takže znovu, to auto vypadalo nemlich jako to její, jenomže nebylo to její.

Pejskové auto taky viděli, ale nechali se zmást.
Byl to soused, co bydlí na rohu. Zabočil, přistál před svým barákem, a Gari s Norou se k němu hnaly a hrozně se divily, že je to jiný pán.
Už se mi to několikrát stalo, že se pes splete v autě. S typem si není jistý, řídí se barvou. Ano, vím, že psi nemají výbavu na vnímání barev. Ale auto podle barvy rozeznají, to je doložené. Zrovna teď.