![]()
![]() avní stížnost, podá ji sám. Čtete dobře (ano, je to řečnický obřad, tohle ve chvíli kdy čtete už ví každý): prezident podepíše zákon, o jehož ústavnosti má pochybnosti, a pokud by to náhodou nenapadlo ANO (o ničem jiném ANO nemluví od okamžiku, kdy senát přes námitky ústavního výboru novelu schválil), on sám podá ústavní stížnost na zákon, opatřený jeho podpisem, jehož inkoust nestačil uschnout. Je to jako kdyby docent Ševčík se šel nahlásit za to, že hodlal dělat výtržnost u velryby v Národním muzeu. Zpátky k věci. Je to kus kumštu – stát před úkolem, kdy ať udělám, co udělám, naštvu jedny nebo druhé. Tohle je haupttrefa: naštval všechny. Jak může tenhle výkrut někdo hájit? On se někdo najde, ale jsem na něho zvědavý Ano, Racionální vysvětlení, že sice pochyby má, ale nechtěl dělat potíže, naráží na námitku, že zpochybnil kompetenci sněmovny a po ní i senátu jako pojistky proti neústavnosti. A stvrdil roli ústavního soudu jako třetí komory parlamentu, což je nešvar opakovaně kritizovaný.
Co z toho mám usuzovat? Třeba Nora ví, jak mi to půjde od ruky, jako čáp někde v Egyptě vnímá, jestli v Čechách už bude jaro. Nepoletím, bude hnusně. Nenechám se nosit, bude psát blbě. Takhle nějak to funguje, příroda je mocná čarodějka. |