Výročí Václava Havla
Včera jsme si připomněli smutný den, kdy odešel Václav Havel, bylo to dvanáct let. Narodil se před 87 lety. Kdyby mu pánbůh dopřál pevného zdraví, mohl by tu s námi být a třebaže by nebyl ve vedoucí funkci, jistě by nemlčel k událostem domácím i světovým. Pokud by šlo o ruskou agresi na Ukrajině, o jeho postoji nemusíme pochybovat. Všestranná pomoc napadenému státu by jistě měla jeho plnou podporu. Jak by se ale stavěl k rozšiřování Evropské unie a k upuštění od práva veta? To je klíčový problém, akcelerovaný nedávnou exhibicí Viktora Orbána na Evropské radě, kdy odešel na kafe aby umožnil schválit zahájení přístupových rozhovorů s Ukrajinou, ale ve finanční pomoci byl neoblomný a prostě ji vetoval. Současný prezident Petr Pavel se snaží napravit následky reputačního masakru po svém předchůdci a někdy až prkenně se snaží „být jako Havel". Odtud nejspíš pramení jeho projevy sympatií ke konceptu „Evropy bez veta". Takže znovu, kdybychom neměli „jakoby Havla", ale Havla skutečného, jak by se na věc díval?

K tomu by se měli vyjádřit ti, co ho znali zblízka. Otázka tak důležitá jistě přišla na přetřes. Nicméně i vzdálený pozorovatel postřehl jednu Havlovu zmínku o uspořádání evropských záležitostí. Poznamenal totiž, že by bylo dobré, kdyby evropský parlament byl dvoukomorový. Tak je to v USA, v jehož Kongresu se Sněmovna reprezentantů s poměrným zastoupením států Unie, kdežto Senát je složen ze zástupců jednotlivých států a každý má dva senátory. To, co prosazují současní eurofederalisté, je zcela proti duchu podobného uspořádání. Současná Evropská rada totiž funguje jako jakési rozhodovací těleso podobné Senátu v tom, že jednotlivé státy zde mají stejnou váhu. Tohle Havel moc dobře věděl a proto – zcela utopicky – snil o dvoukomorovém evropském parlamentu.

Ale to je jen na okraj jednoho výročí. Za jisté ale můžeme považovat něco jiného, že komunisté vypadli ze sněmovny a podle dlouhodobých preferencí nemají šanci se do ní vrátit.

Kdo půjde s plasty

Kontejner pro tříděný máme hned za rohem a naše holky se rády proběhnou, když tam jdu vyhodit plasty. Někdy.
Takže oznámím, že nesu plasty. Nora se uvolí,že tedy bude tak laskavá a doprovodí mě, kdežto Gari zůstane v pelechu. Jdeme tedy ve dvou, vyhodím plasty, Nora si přečte, coje v okolí nového a vracíme se domů. Vejdeme do předsíně, následují další prosklené dveře do předsíňky. Tam už čeká Gari.
To je radosti! To jsme se dlouho neviděly! Co pořád děláš? Jaké to tem bylo, vyprávěj!
Tancují kolem sebe a já jdu uložit kbelík na plast do skřínky pod dřezem.