Odchod ze slepé uličky
Bylo to od samého začátku nešťastné rozhodnutí zřídit pozici vládního zmocněnce pro oblast médií a dezinformací, uvařit tuto kaši a namočit do ní člověka tak slušného a úctyhodného, jako je Michal Klíma. Od samého začátku totiž bylo jasné, že je tu zásadní nejasnost – co je to dezinformace. Samozřejmě že existuje její definice, podle Wikipedie je to  nepravdivá informace, která je záměrně šířena za účelem oklamání lidí. Pokud ale by taková definice měla sloužit k řešení právních sporů, muselo by se specifikovat, co je pravd, co je informace, co je záměrné šíření a jak prokazovat záměr někoho klamat.

Příklad: Andrej Babiš založil druhou část své kampaně na tvrzení, že jeho soupeř může zatáhnout zemi do války. Tvrzená pasuje na uvedenou definici dokonale. Co s tím? Je to dokonce prokazatelná lež. Jak by se s něčím podobným dalo bojovat, kdyby to hlásal na webu nějaký anonymní pisálek, a jak s tím naložit, když takto lže expremiér a kandidát na nejvyšší státní funkci?

Michal Klíma se s tím potýkal po celou dobu roční existence svého působení. Čekaly se od něho výsledky, nebo jak se říká „výstup". Oficiální žádný nebyl, podařilo se propašovat (možná v duté holi, jako když jezoviti pašovali z císařské Číny bource morušového) jakési anonymní návrhy, aby hodná média byla podpořena apanáží ve výši jednoho sta milionu korun a hodné neziskovky by měly dostat polovic. Když tedy se do hry dostaly peníze, nevole výrazně stoupla.

Pozice přinesla Michalu Klímovi jen nepříjemnosti a ošklivé označení cenzor a je tedy jistě rád, že ji má z krku. Neoficiálně prozradil, že vláda jeho agendu předala národnímu bezpečnostnímu poradci. Tomáš Pojar, to on je tímto poradcem, má z podaného Černého Petra jistě bohovskou radost. Svoji logiku to má. Ona totiž hybridní válka je realita, cizí mocnosti a hlavně v našem prostoru Rusko skutečně rozeštvává společnost, má tu svoje lidi přímo placené i nepřímo řízené užitečné idioty, opravdu je to bezpečnostní hrozba. Rusko má Česko na předním místě na seznamu nepřátel. Repríza nočního přepadení je velmi nepravděpodobná, ale přenastavení politických sil představitelné je. Lidé jako je Jiří Paroubek nebo Lubomír Zaorálek by se jistě rádi ujali vedení země a realizovali by politiku, ať by se nazývala „realistická" nebo „do všech azimutů" . Pěšáci hybridní války by jim jistě rádi pomáhali k politické moci a dostali by podporu od nemalé části veřejnosti. Obezřetnosti je tedy třeba. Jen to nesmí vypadat jako cenzura.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Radostné setkání

Odpoledne jsem vyrazil na procházku jen s Gari, Ljuba počkala a že půjde s Norou později, před představením. Vždycky mě překvapuje ledabylost, s jakou obě bagatelizují nepřítomnost té druhé, když občas jdeme jaksi singl. Takže tedy jdu s Gari, ona se kolem mě placatí, občas zaleze do křoví dohlédnout na kosáky, kteří se tam na jaře hemží a provozují nekonsensuální sex.

Najednou je u mě, strká do mě čumákem, divil jsem se, co chce a ona to nebyla Gari ale Nora! Vyčuchala mě na dálku a přiběhla. Teprve po chvíli se na scéně objevila Ljuba. Pokračovali jsme pak v plné sestavě, jak je to správné a jak to má být.