Vědci zjistili (miluji tuto větu), že polovina veřejnosti u nás podporuje záměry zmírnit státní dluh a dále zjistili, že polovina vládním opatřením nerozumí. První zjištění je potěšující, svědčí o soudnosti občanů České republiky. Kdo má drobet rozumu v hlavě musí chápat, že nelze během tří měsíců nasekat dluhy za dvě stě mil miliard a prohlašovat, že se na konci roku dluh vejde pod tři sta. S tím se něco udělat prostě musí. Druhou závěr výsledků výzkumu moc nechápu. Plyne z něho, že polovina občanů opatřením rozumí? Spíš bych totiž soudil, že jim nerozumí ani sama vláda, když balíček po sáhodlouhých strkanicích mezi pěti subjekty nestejné politické váhy Měřeno podporou voličstva) a výřečností (zcela nezávislá hodnota) nakonec schválila. Znamenalo by to, že smysl chápe každý druhý občan a rád bych tedy nějakého druhého občana potkal, aby mi to vysvětlil. Nechám ale planého žertování, dohadování nějak skončilo a začala nevyhnutelná fáze zápasu o každou píď území, o každou korunu dotace. Čekalo se to a už jsme to o tom několikrát psali. Šéfodborář Josef Středula vyhlásil stávkovou pohotovost. To je moc pěkný termín, ta stávková pohotovost a dává Petru Fialovi příležitost, jak ukázat thatcherovskou tvrdost. To ale je Okamura jiný borec! Ten naléhá rovnou na generální stávku. Tu jsme skutečně zažili (i když více méně v uvozovkách, kdybychom to měli brát doslovně) v roce 1989 a opravdu se takto masivně stávkovalo v létech 1918 až 1920, kdy lidé namnoze hladověli a byli vyčerpaní zbytečnou válkou schylující se k prohře. Ví Okamura, o čem mluví, když káže cosi o generální stávce? Opravdu chce, aby nastal celostátní lockdown a aby všichni lidi sekli nástrojem, co mají zrovna do ulic, a vyrazili do ulic, protože… Rád bych znal výsledek výzkumu Okamurova nápadu na generální stávku. On žádný být nemůže, protože Okamura vyjma jeho stoupenců asi nikoho moc nezajímá. Nabízím nevědeckou hypotézu, že to, co předvádí už přesáhlo hranice běžného populismu (=politická praxe, kdy se slibuje nesplnitelné, viz ANO, ODS, ČSSD atd.) a spadá do sféry čirého politického bizáru.
Stalo se, že jsem měl řízení ve městě a odpoledne se vypravila s pejsky Luba. Vrátil jsem se do Zvole, když už byla dávno v lese, zkrátka, na okruh jsem se vypravil sám, kdežto ona ho dokončila, psy opatřila a odjela do práce. Doputoval jsem na hřiště v místě zvaném Markovičky. Zde se shromažďují pejskové a jejich majitelky, mají tam altánek, tam sedí a krokují. Když jsem vešel na hřištěm, zamávaly mi. Taky pejskové přiběhli. Zastavili se na metr ode mne a podezíravě hleděli: Kde máš Gari a Noru? Jak to, že jsi sám? Jestlipak jsi s nimi něco neprovedl? Víš co? Koukej odsud vypadnout. Tak jsem tedy šel. |